Orig. název: Night World - Dark Angel
Autor: L. J. Smith
Počet stran: 208
Díl: 4
Série: Říše temnot
Žánr: fantasy romance
Hodnocení: 8/10
Anotace
Šestnáctiletou Gillian zachrání před jistou smrtí podivný anděl. Stává se jejím strážcem a s jeho pomocí se dříve nevýrazná dívka stane atraktivní a populární. Vše je perfektní. Alespoň do chvíle, než začne tajemná bytost klást podivné požadavky. Co je zač tento anděl? A co ho přivedlo z onoho světa? Gillian a jejím blízkým hrozí nebezpečí. Jak bytost dostat zpátky tam, odkud přišla?
Kdo z nás by nechtěl svého osobního anděla, který by mu v obtížných chvílích pomáhal a chránil před hrozícím nebezpečím? Seznamte se nyní s Gillian Lennoxovou, šestnáctiletou tichou a nevýraznou dívkou, která je přesvědčená o tom, že jí takové štěstí potkalo.
Silnice i blízké lesy byly pokryté závějemi špinavého sněhu a do Vánoc zbývaly pouhé dva týdny. Krajinou se rozprostíralo hluboké ticho. Žádná auta, žádný závan větru a žádné skřehotání ptáků, kteří přes zimu zůstávali v lesích Jižní Pensylvánie - nic. Jedinou osobou, která se pomalu belhala po kraji silnice, byla přikrčená a drobná Gillian.
Obvykle ze školy jezdila společně se svou nejlepší, a také jedinou kamarádkou Amy autem. Ta teď však měla jiné starosti. Začala chodit s novým klukem a věnovala mu všechnu svou pozornost. Gillian jí to neměla za zlé, ale ve skrytu její duše pohoříval plamínek pohrdání. Takhle by se kamarádka neměla zachovat. Dívky mají stát při sobě - vždy.
Gill byla ponořená do svých myšlenek, když v tom najednou zaslechla podivný zvuk. Zarazila se a ohlédla kolem dokola. Když si pomyslela, že se jí to jen zdálo, ozval se znovu. A znovu. Začal být naléhavý a nabírat na síle.
Dětský pláč, napadlo dívku. A měla pravdu. Z poza zalesněné krajiny se ozývalo prosebné sténání, podobné tomu dětskému. Gill chvíli váhala, ale nakonec se v ní probudilo odhodlání a za neustávajícím nářkem se hbitě rozběhla.
Když překročila hranici mezi silnicí a lesem, ocitla se v obklopení vysokých stromů. Byla jí zima a sníh měla téměř po kolena. Odhodlání nyní lehce polevilo, ale na to, že se vzdá a ubohé dítě nechá napospas ani nepomyslela. Hlavou jí navíc začala prolétávat i sobecká myšlenka. Když dítě zachrání a přivede jej v pořádku do nemocnice, stane se z ní hrdinka. Každý o jejím příběhu uslyší. Bude uznávanou - stane se někým.
Nic však není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. I přes značné úsilí Gill nemohla dítě najít. Potácela se nekončícím lesem a naříkající hlásek navíc v jedné chvíli ustal v těžkém tichu. Poprvé za celou dobu dostala strach. Šla však stále vpřed. K jejímu sluchu se dostalo šumění vody. Potok nevypadal hluboce, ale jeho proud byl silný.
Dětský nářek opět prolomil ticho. Byl blízko a zdálo se, že vycházel někde od potoku. Gill se těžce rozbušilo srdce a s novým odhodláním přispěchala k okraji zběsilé vody.
Co když spadlo...? Dívka se lehce naklonila a svým pátravým pohledem přejížděla ze strany na stranu. Neviděla nic. Chtěla se naklonit ještě více, ale její těžiště převážilo tělo dopředu. Ozval se výkřik a voda vystříkla vysoko do vzduchu.
Po sledu několika událostí dostává mladá Gill na výběr; může přijmout svou smrt, nebo se ve zdraví vrátit na Zem. V této chvíli následuje vzpomínání a přemítání jejího dosavadního života. Zprvu k ní přicházejí jen obrazy věčně opilé matky, rozpadající se rodiny, nudného života ve škole bez přátel a jiných nepěkných skutečností.
Zářící Anděl, jenž se ujal její duše, však upozorňuje i na to dobré. Dokonce prohlašuje, že by Gill s jejím životem mohl pomoci. A tak dívka, jenž byla na hranici odchodu mezi věčné, putovala se svým novým přítelem-andělem zpět na Zem, do zasněžené Jižní Pensylvánie, kde se nacházelo její promrzlé a ležící tělo.
Abych se přiznal, vyobrazení smrti na mě moc nezapůsobilo. Světlo na konci černého tunelu? To tedy moc originální není. Navíc si myslím, že reakce dívky byla dosti naivní - možnost výběru? Žádný výběr by rozhodně být neměl. Smrt je smrt. Již v tuto chvíli si měla Gill uvědomit, že není něco v pořádku. Mimochodem, vidět tvář anděla? Naprostý nesmysl. Další důkaz o její nevědomosti.
Pro dívku začalo zcela něco nového. Její život se díky Andělovi naprosto změnil. Jeho rady pomohly Gill proměnit svůj vzhled, chování a image. Všudypřítomný hlas, který ji napovídal, co má v dané chvíli říci, z ní udělal vtipnou a oblíbenou. Stala se takovou, jakou vždy chtěla být a dokonce se dostala mezi nejoblíbenější a nejznámější žáky na celé škole. Večírky, párty, zábava, kluci - David.
Jen pro toho měla své oči. Již od dětství, kdy se chlapec přistěhoval do jejich ulice, se do něj zamilovala. Byla to láska na první pohled, která přetrvala i přes to, že spolu téměř ani nemluvili a chlapec ji nebral na vědomí. K její smůle však byla láska pouze jednostranná. David měl již nějakou dobu přítelkyni a nevypadalo, že by se s ní chtěl rozejít.
Gill byla zoufalá. Sice měla téměř vše, co jako studentka mohla mít, ale bez něj...
Anděli, nešlo by s tím něco udělat? - Pokusím se něco vymyslet, mrně. - Vážně? Jsi nejlepší!
Nevím, jak na tom je druhý a třetí díl, ale Tajemný anděl se mi líbil více než díl první, Tajemství upírů. Bylo to něco nového a svým způsobem zajímavějšího. Příběh mě ke knize navíc dokázal připoutat na delší sezení. Pokud se nemýlím, bylo jich asi kolem tří.
Abych ale byl upřímný, série příběhů Říše temnot mě moc nezaujala. Není to tím, že by díla byla krátká, ale schází jim něco, co by je povýšilo na vyšší úroveň. Žádné srdcervoucí momenty, nečekané zvraty, oslnivé postavy... Zkrátka se jedná o nenáročné čtení, při kterém nemusíte moc přemýšlet a často se Vám stane, že jste myšlenkami zcela někde jinde.
Nyní čtu Stefanovy deníky - Stopy minulosti a myslím si, že jsou naprosto dokonalé. S délkou textu to tedy vůbec nesouvisí. Je to navíc důkaz toho, že dobrá kniha nemusí mít nutně čtyři sta stran s malými písmeny a úzkými okraji. Když má náboj, směr, úctyhodnou zápletku a zajímavé postavy, které v nás podněcují zájem, není co řešit.
Co mi v knize vážně lezlo na nervy, byly závorky, které měly představovat řeč přenášenou pomocí telepatie. Já sám bych raději zvolil kurzívu, která se mi zdá mnohem přijatelnější a je třeba použita v Upířích denících nebo i Eragonovi. Umíte si představit, že by se v Odkazu Dračích jezdců při hovorech mezi Safirou a hlavní postavou objevovaly v textu závorky? Já tedy ne - bylo by to úděsné. Zde se to ale překousnout dalo.
A co se mi naopak líbilo? Třeba to, jak se Gillian stávala díky Andělovi populárnější a procházelo vnější i vnitřní změnou. Bylo zajímavé to sledovat. Navíc se mi líbil přístup Anděla samotného; povýšený, beze strachu, s nadhledem. Věděl přesně, co dělá a bude muset udělat. Nebál se ničeho a šel si nekompromisně za svým cílem. Upřímně jsem mu fandil. Prostě se mi líbil. Člověk nemusí vždy podporovat hlavního hrdinu.
Proto se nebojte pustit třeba to dílu třetího, a poté až do prvního. Je to naprosto jedno. Podobně jsem to udělal i já. Začalo to prvním a pokračovalo tímto, čtvrtým.
Není od věci napsat, že od L. J. Smithové jsem přečetl nejvíce knih, jež se řadí do sekce fantasy romance. Často si říkám, jak je to vůbec možné. Čím to, že mě dokázala upoutat a zaujat svou tvorbou. Jsou přeci mnohem lepší autoři, tak proč zrovna ona?
Samozřejmě, že to má na svědomí i skutečnost, že toho napsala dost. Nebo spíše, že toho bylo tolik z její tvorby přeloženo do češtiny; Tajný kruh, Upíří deníky, Stefanovy deníky, Říše temnot, Temné vize. I přes to však někdy uvažuji, jestli bych se k ní vůbec nebýt Upířích deníků dostal. Ty totiž odstartovaly čtení jejich knih. Pravděpodobně ne. Dokonce se bojím toho, že kdyby se tak stalo a já nikdy nezačal číst tuto sérii, vůbec bych se nedostal k dalším knihám tohoto žánru. Nehezká to představa, vážně.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment!
