Ticho prolomeno

  Ano, po měsíční nečinnosti se opět vracím. Chtěl bych však ihned na začátku upozornit, že absence příspěvků neměla nic společného s mou četbou. V té jsem pokračoval - svým způsobem, což u mě znamená velmi pomalu. Popravdě mi to vůbec nevadí. S nikým nesoutěžím v tom, kdo přečte více knih či napíše větší počet recenzí - kde že. Dělám to pro svou vlastní a osobní potřebu - radost - uspokojení.
  Dobře, co jsem tedy stihl přečíst, popř. dočíst? Nyní Vám neodpovím ani na jednu z těchto možností, jelikož začnu tím, co čtu právě teď. Proč? Sám nevím - myslím si však, že na tom stejně nesejde.
  Dračí oči - právě po tomto titulu sahám každou noc do mé knihovničky. Jeho autorem je... Počkat - poznáte to, víte to? Pokud ne, postačí, když Vám jako nápovědu napíši toto; americký spisovatel, přezdívaný též „král hororu“. Ano, je jím samozřejmě Stephen King.
  Dračí oči jsou mou první „kingovkou“ vůbec. Nikdy jsem k hororu moc netáhl - knihy v tomto žánru jsou pro mě velkou neznámou a stejně tak i filmy (těch jsem sice několik viděl, ale zalíbení jsem v nich rozhodně nenašel). Je však pravdou, že toto vypravování s hororovým žánrem nemá téměř nic společného. Jedná se spíše o formu pohádky - ne však tak prostou. Pan King si to přebral po svém a stvořil něco více.
  Přiznám se, že mě zaujala obálka - temný mág, drak, kalich a sekera. To samo o sobě značí fantasy protkanou magickými praktikami, zlostnými intrikami a osudnými potyčkami. No, čekal jsem sice jistou přítomnost šermířských soubojů na život a na smrt, ale co nadělám.
  Věc, která mě lehce vyvedla z míry, bylo vyzrazení děje předem - částečně, hlavně z počátků. Autor v jedné kapitole shrnul důležité momenty a rozhodnutí a v následující začal s vypravováním pěkně od začátku.
  Pokud Vás zajímá, co říkám na autorův vypravěčský styl... Nemohu napsat, že by mě oslovil ihned od samého počátku - to v žádném případě. Dosti jsem v duchu protestoval. Postupem času - naštěstí - mě avšak vypravování autora nějakým způsobem zaujalo. I přes to ale tento slohový útvar sám o sobě moc v lásce nemám. Nejsem přímo spojen s postavou - nedokáži se do ní převtělit a vcítit. Lépe řečeno - dokážu, ale není to tak uspokojující.

  A nyní... Oslavné fanfáry, trubte! Proč? Konečně jsem dočetl Odkaz Dračích jezdců - konečně. A též bohužel, musím dodat. Alagaësii a postavy v ní jsem si opravdu zamiloval. To koneckonců dokazuje i hodnocení prvních dvou dílů, kde jsem podle mého tehdejšího bodování udělil 9/10 (nyní již hodnotím v procentech).
  Nechci se o tom příliš rozepisovat - to si nechám na recenze. No, respektive recenzi, jelikož jsem se rozhodl napsat jen jednu na oba závěrečné díly (pro upřesnění - Brisingr a Inheritance). Chvílemi jsem uvažoval i o zhodnocení kompletně celé tetralogie. Onu myšlenku jsem ale zavrhl.
  Jen bych chtěl dodat, že samotný závěrečný díl mě v několika věcech překvapil. Ať už se jedná o závěrečné stránky příběhu či ostrov Vroengard. Ach, ano, čtvrtý díl Inheritance byl dle mého nejvyvedenějším. Dále následoval díl třetí - Brisingr, díl druhý - Eldest a díl první - Eragon. Něco na tom bude, nemyslíte? Každopádně, recenzi plánuji napsat co nejdříve.

  A na co se tedy chystám po přečtení Dračích očí? V úterý jsem si ze zvědavosti zažádal o nabídku recenzních výtisků knihkupectví Knihcentrum.cz. Seznam byl plný zajímavých knih, opravdu; Star Wars, Assassins Creed, Guild Wars, The Walking Dead... Já si nakonec zažádal o Návrat Stínu (Lynn Flewelling).
  Zde pro upřesnění přikládám anotaci;

  Hrdinové Seregil a Alek právě dokončili svou nejzrádnější misi a vracejí se k dvojímu životu zhýralých šlechticů a vynikajících špehů. Osud však s nimi má ve světě plném nepřátel a čarodějů jiné plány…
  Po vítězství v Aurënenu se Alek a Seregil vracejí domů do Rhíminee. Většina jejich spojenců je však mrtvá nebo ve vyhnanství, a tak je těžké usadit se. S nadějí, že jim to přinese rozptýlení, přijímají úkol, který je má zavést zpět do Seregilova rodiště. Cestou jsou však uneseni, rozděleni a oba jsou prodáni do otroctví. Seregila drží při životě jen naděje, že je Alek naživu.
  Alekův podivný pán však nestojí o jeho život – chce jeho krev. Alekův jedinečný původ mu totiž má pomoci získat vzácný poklad, ovšem jen prostřednictvím mučivého procesu, který vyzkouší jeho tělo i duši a bezděčně jej i Seregila vtáhne do říše alchymistů a šílenců – a zaplete je s tajemným tvorem, který snad drží ve svých nelidských rukou celý jejich osud… Stane se z něj však zachránce, nebo vražedný netvor?

  Osobně se velmi těším a doufám, že mě příběh zaujme a bude se mi líbit.

Zaklínač - Krev elfů

Orig. název: Krew elfów
Autor: Andrzej Sapkowski
Počet stran: 306
Díl: 1 (3)
Žánr: fantasy, dobrodružné
Verze vydání: Leonardo 1995

Hodnocení: 87%







Anotace
Geralt, Ciri, Yennefer, Triss Ranuncul, Yarpen Zigrin a další známí a oblíbení hrdinové ze Sapkowského povídek poprvé na stránkách románu, v němž se odehrává boj o osud světa.

Zaklínač pečuje o plamen, který může zapálit celý svět...

                                                                                                                                                                     

  Město hořelo – takto začíná první část ságy o zaklínači Geraltovi z Rivie. Asi většina z Vás ví, že v novějším vydání a uspořádání tomuto dílu předchází dva povídkové svazky (Poslední přání a Meč osudu). Proto také ona trojka v závorce (viz. popis). Jelikož jsem o tomto, dovolím si nyní napsat, vele-známém díle nevěděl téměř nic, dopadlo to jednoduše takhle – začal jsem s Krví elfů. Za následek to má fakt, že neznám historii a dětství samotného Geralta - jak se stal zaklínačem, kdo jsou jeho rodiče, jak se poznal s ostatními hrdiny příběhu... Nic to ale nemění na tom, že se mi příběh velmi líbil. Samozřejmě, že se objevilo i několik částí, kde jsem kroutil hlavou a musel se pozastavit.
  Jednou z nich byly první stránky příběhu. Byl jsem absolutně mimo a text se mi četl příšerně. V té chvíli jsem si říkal, že jestli to v takovém duchu a čase bude pokračovat i nadále, pochybuji, že to zvládnu přečíst celé. Byl jsem zkrátka zaskočen.
  Po krátké chvíli jsem se dostal k tomu, že se jedná o sen. Sny obvykle bývají zmatené, což jsem akceptoval. Navíc, když nyní první strany zpětně čtu, zase tak strašné mi to nepřijde. Autor se snažil navodit snovou atmosféru pomocí krátkých a úsečných vět, které měly ve čtenáři zrychlit tempo čtení a zapříčinit tak „hltání“ textu.
  Dobře – a o co tedy v tomto díle vlastně běží?

  Zaklínač Geralt (též Bílý vlk) putuje společně s Ciri (vnučkou královny Calanthé z Cintry) na hradiště Kaer Morhen. Pokud nevíte, co je toto území zač, rád Vám to krátce napíši – Kaer Morhen je opevnění, kde se již po dlouhou dobu cvičí a vychovávají  zaklínači, jejichž osudem je likvidovat monstra a zrůdy. To většinou dělají na zakázku, respektive za peníze.
  Celá tato záležitost skýtá mnoho tajemství a ostatní o praktikách a způsobech výcviku netuší téměř nic. Povím Vám ale jedno, nemyslete si, že zaklínači jsou schopni porazit smrtelně nebezpečné stvůry jen tak – pouhým umem šermířství. Za jejich činy stojí jedna, velmi podstatná věc – alchymie. Ano, elixíry, pilulky, budiče… Tyto experimenty se podepisují i na jejich vzhledu samotném – sám Geralt by o tom mohl vyprávět.
  Pojďme ale zpět k ději. Po příchodu do hradiště se z jistých důvodů princezna Ciry věnuje výcviku. Dává do něj celou svou duši a každým dnem se stává silnější, mrštnější, pevnější a odolnější. Vše by bylo v pořádku, kdyby se u ní z čistajasna nezačalo projevovat magické nadání. Zaklínači jsou zaskočeni a překvapeni. Naštěstí pro všechny se zrovna v jejich společnosti nachází čarodějnice Triss Ranuncul. Ciri si bere pod svá křídla a věnuje jí veškerou svou pozornost. Záhy však zjišťuje, že mladá dívenka je nad její síly a nedokáže se o ní postarat.
  V tuto chvíli na scénu přichází mocná čarodějnice Yennefer, milenka Geralta. Ta žije spolu s kněžkami ve svatyni bohyně Melité. Právě zde se bude odehrávat čarodějnický výcvik Ciri – až do dne, kdy bude nucena odjet společně s Yennefer, svou učitelkou.

  Z výše napsaného je zřejmé, že se příběh zaměřuje z větší části na osud Ciri. Ano, to je pravda, ale děj je střídavý, takže se podíváme i na ostatní postavy, jako jsou třeba trpaslík Yarpen Zigrin, mistr Marigold nebo na krále jednotlivých zemí. Přesně toto mám u knih rád – přecházím z jednoho děje do druhého. Díky toho se téměř nikdy nenudím a nevím, co mě čeká třeba v další kapitole. Je to jednoduše pestřejší a zajímavější. Někomu se třeba nelíbí skutečnost, že se děj v napínavé části usekne a na jistou chvíli přesune zcela jinde – já to však vítám. S něčím podobným se můžeme setkat i u Odkazu Dračích jezdců, kde se střídají pasáže s Eragonem, Roranem a Nasuadou.
  Když už jsme u toho ODD – příběhy o zaklínači mají něco, co se mi setsakramentsky líbí. Je to drsný humor a otevřené psaní  o přirozených záležitostech. Toho se u Paoliniho dočkat nemůžeme – všichni však víme, že příběh o Eragonovi má zase své plusy (obrovské).
  Při zpětném listování jsem narazil na velmi humorný „proslov“ trpaslíka Yarpena Zigrina a rozhodl jsem se, že se o něj s Vámi podělím;

  „Aha… Ale teď… Teď je přeci lidí mnohem více než… Než vás.“
  „Poněváč sa množíte jako králiky,“ zaskřípal zuby trpaslík. „Ludé by akorát trkali, s kým sa dá a kde sa dá,imrvére dokola. A ludským robám stačí posadit sa na chlapské kalhoty a hnedka jim naroste břucho… Cos tak zčervenala, hotový vlčí mák? Chtělas temu rozumět, jo nebo né? Taková je čistá pravda a históryja světa, kterému vládne ten, kdo šikovněji rozbije druhému lebku a rychleji zbúchne robu. A vám, luďom, je těžko konkurovat - v zabíjání aj jebání.“

No, sami vidíte. Je to prostě drsná fantasy.

                                                                                                                                                                    

  Jak můžete v úvodním zobecnění vidět, Krev elfů si ode mě odnáší velmi dobré hodnocení – 87%. Nelítostný humor, ostrý jazyk, poutavé a velmi čtivé dialogy, množství charakterních postav, politická scéna, šikovná zápletka, která se dá konstruovat, nemilosrdné souboje a – jedná se o fantasy, což jsou kouzla, meče, elfové, trpaslíci a nestvůry (nadpřirozeno).
  Ach, ještě bych chtěl podotknout, že se pan Sapkowski nedrží elfského předpokladu – jeho elfové jsou i nemilosrdní bandité, kteří přepadávají pocestné a o jejich vzhledu… se raději ani nebudeme bavit.
  Nepochybně si chci přečíst i další díly, protože Krev elfů mě neskutečným způsobem navnadila a dokázala, že fenomén Zaklínač si zaslouží pozornost.

13. komnata milenek

Autor: Sofie Králová a Tomáš Kristl
Počet stran: 160
Provedení: brožovaná
Díl: 1
Série: /
Žánr: mezilidské vztahy, nevěra

Hodnocení: +7/10











Anotace
  13. komnata milenek od autorů Sofie Králové a Tomáše Kristla je pohledem do světa nevěrného muže, jeho milenky a jím podváděné ženy. Kniha je inspirována skutečným příběhem milostného trojúhelníku a čtenářům přibližuje myšlení, pocity a emoce lidí, kteří nevěru a paralelní vztah sami prožili.


  Tomáš je šťastně ženatým otcem, který se nikdy neocitá v potížích. Jednou však prožije zdánlivě nevinný flirt se svou kolegyní z práce, svobodnou matkou Sofií. Časem Sofii svede a v průběhu několika měsíců si s ní vytvoří paralelní vztah, který před okolím úspěšně tají. Sofie otěhotní a poté i Tomášovi porodí nemanželskou dceru. Několik dalších měsíců Tomáš žije dva oddělené životy, plné jeho výmluv, lží, obviňování a manipulací. To se nezmění ani poté, kdy se vše dozví jeho žena. Tomáš rozehrává hru, ve které se všichni ocitají ve slepé uličce a v níž zákonitě není vítěze.

                                                                                                                                                                   

   Nevěra v přímém přenosu, aneb když láska bolí – tak zní podtitul 13. komnaty milenek, jež je určena pro všechny, co se potýkají s nevěrou nebo je jednoduše toto téma zajímá. Pokud se ptáte, z jakého důvodu jsem si tuto knihu vybral já, rád Vám odpovím. Tím hlavním byla situace, ve které se nacházela má kamarádka – chtěl jsem jí pomoci a lépe všemu porozumět. Lhal bych ale, kdybych tvrdil, že to z části nezajímalo i mě samotného. S nevěrou se samozřejmě mohu setkat i já osobně - což se doufám nestane.
  Ihned na začátku si dovolím napsat, že jsem se po dočtení knihy cítil obohacen o informace, které určitě nejsou k zahození. Popravdě jsem změnil i pár názorů.
  Při objednávání recenzního výtisku jsem naprosto zapomněl, že na toto téma již jednu knihu vlastním – Proč muži opouštějí ženy. Ve skutečnosti jsem si to uvědomil až nyní, chech. Alespoň budu v této záležitosti opravdu znalým. :D

  Pojďme se tedy na vše podívat blíže. Asi nejzajímavější skutečností nepochybně je, že autoři knihy jsou párem, který popisuje svůj vlastní příběh, ve kterém hraje, pochopitelně, hlavní roli nevěra. Můžeme se tedy vcítit do situace ženy/milenky i muže/zrádce rodiny. Věřte mi, že je opravdu zajímavé, nahlédnout do myšlení obou pohlaví. Nebude asi žádným překvapením, že je naprosto rozdílné. Mezitím, co se u muže jedná o pouhé povyražení, žena začíná projevovat své city a nechce býti jen milenkou – chce se stát oficiální partnerkou. Nechce se již nadále skrývat a všem okolo lhát.
  A tady se to vše začíná bortit – pro muže, samozřejmě. Je manželem a otcem své malé dcerky. Odchod od rodiny je pro něj nemyslitelným. Proč by také odcházel? Má vše, co si může přát – vše funguje přesně tak, jak by mělo. Je tady však jedna věc... Postupem času začíná zjišťovat, že na svou milenku nedokáže přestat myslet.

Život je tragédií pro toho, kdo cítí, a komedie pro toho, kdo myslí.

(Swift Jonathan)

  Co se dá dělat, láska je nevyzpytatelná. Celý život si myslíte, že žijete se svou vyvolenou – máte dítě, zázemí, peníze, mnoho přátel, fungující manželství… A co se nestane – do Vašeho života se připlete nová žena. Je atraktivní, sympatická, chytrá, milá a hlavně – pro Vás naprosto neznámá. Ihned se pro Vás stane výzvou, kořistí. Světe div se, takhle to muži opravdu vnímají… Poté už záleží jen na tom, jestli se do ní zamilujete. Pokud ano a máte rodinu, problém je na světě – a nemalý. Pokud ne, tak se Vám celá věc s trochou štěstí podaří ututlat a Vy můžete nadále žít spokojený život se svou rodinou.

  Co tedy vůbec 13. komnata milenek obsahuje? Nebudu zde chodit okolo horké kaše a rovnou Vám dané kapitoly vypíši;

1. Nevěra v kostce…
2. Příběh milenky Sofie…
3. Přiznání nevěrného Tomáše…
4. Nevěra očima podvedených žen…
5. Nevěra očima nevěrného muže…
6. Nevěra pohledem jejich přátel…
7. Otázky a odpovědi. Na tělo a bez vytáček…
8. Lze předejít mužské nevěře? A co pro to udělat…
9. Slova na závěr…

  Mě osobně nejvíce zaujal Příběh milenky Sofie a Přiznání nevěrného Tomáše. To jsou ony dva pohledy na celou záležitost, které jsem zmiňoval výše.
  Oceňuji fakt, že je vše popisováno stručně a bez nějakých vyhýbavých cestiček okolo. V textu se objevují sprostá slova, peprnější okamžiky… Je to jednoduše psáno „na tělo“. Autoři se nebojí ani kritiky svého partnera a zveřejnění svých záludných myšlenek, které jsou občas ve znamení výčitek a lítosti.
  Kdybych měl vše shrnout do několika vět, jedná se o přiznání páru, který si prošel velmi trnitou cestou. Vše se opravdu odehrálo – nejedná se o fikci, ale skutečný příběh. Taková věc se může stát komukoliv z nás. Nikdy si nemůžeme býti jisti, jestli nám do života nezasáhne jiná žena, popř. muž. Láska je nevyzpytatelná a mocná – častokrát i krutá, což v této knize bezesporu je.
  Jak jsem psal na začátku, 13. komnata milenek mi pomohla pochopit určité věci a skutečnosti. Také se mi naskytl obraz toho, jak se cítí samotná milenka. Nemusí to být vždy ta zlá a bezcitná děvka, co rozvrací rodinu a krade manžela.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Knihcentrum 
Knihu si můžete zakoupit ZDE

Stefanovy deníky - Spojení

Orig. název: The Vampire Diaries: The Stefan´s Diaries - The Compelled
Autor: L. J. Smith
Počet stran: 224
Díl: 6
Série: Stefanovy deníky
Žánr: YA, horor

Hodnocení: 8/10






Anotace
  Londýn již není bezpečný a nad oběma bratry se stahují mračna. Zatímco je Damon vězněn nepřátelským upírem Samuelem, snaží se Stefan uzavřít dohodu s mocnými čaroději. Spojenectví s odvěkými nepřáteli upírů je však velmi křehké. Podaří se jim Damona zachránit a odvrátit jistou zkázu města?

                                                                                                                                                                                                                                                          

 I přes všechnu bolest, kterou Damon svému mladšímu sourozenci po dlouhá léta způsoboval, je Stefan odhodlaný svého bratra zachránit. Jen pomyšlení, že jej vězní a mučí vyšinutý a mocichtivý upír Samuel, v něm vyvolává bolest a vnitřní neklid. Je to přece jeho bratr - jsou navzájem propojeni. Navíc, nikoho jiného na světě nemá.
  On sám však na přemožení mocného upíra nestačí. I kdyby pil lidskou krev, která by mu dodala Sílu - se Samuelem se jednoduše nemůže rovnat. Po svém boku má jedině Coru, lidskou dívku, které Samuel přeměnil mladší sestru v upíra. Nezbývá jim tedy nic jiného, než společně vymyslet plán.
  Díky souhře několika událostí se Stefan dostává až k samotným čarodějkám. Z počátku to vypadá přesně tak, jak on sám předpokládal. Čarodějky a upíří se již od dávných věků nemají příliš v lásce, což bylo očividné i nyní. Společná diskuze však ukázala, že jejich spojenectví je nezbytné a bude mít přínos pro obě strany. Upír Samuel nevězní jen Damona, ale touží i po něčem naprosto absurdním a strašlivém...

                                                                                                                                                                                                                                                          

  Ani se mi nechce věřit, že se jedná již o šestý díl této série (podle všeho závěrečný). K tomu mohu napsat jen jediné – bohužel. Minulost dvou bratrů byla velmi čtivá a poutavá. Jako fanoušek Upířích deníků jsem něco takového neskutečně oceňoval. Dokonce mám pocit, že se Stefanovy deníky dají nazývat „tou lepší“ sérií.
  To se v konečném důsledku projevilo i v tomto díle. Již první odstavce mě dokázaly upoutat a vtáhnout do příběhu samotného. To je podle mého velmi podstatnou skutečností. Znám mnoho knih s bídným, jednoduše nudným úvodem.
  A poutavý nezůstává jen onen úvod. Spád je přítomný i v dalších kapitolách. Některým možná přijdou části, ve kterých Stefan vede vnitřní boj poněkud nudné, mě však ani tyto chvíle nenudily.
  Co je mi však lehce proti srsti, jsou čarodějky. I v televizním zpracování Upířích deníků mi nejméně padly do oka právě ony. Jejich způsoby, myšlení… Ta povýšenost. V tomto díle jich bylo dosti, což mě tedy moc nepotěšilo – dalo by se ale říci, že jsem to bez větších obtíží dokázal překousnout. Na scéně byli přeci dva bratři, které mám tak hrozně rád.
  Pokud někdo čeká, že se opět pustí do sebe, mýlí se. Spojení přináší spolupráci a vzájemnou toleranci, pokud se to takhle dá napsat. Oba dva moc dobře vědí, že jejich oboustranná nenávist by nikomu a ničemu nepomohla – k zničení nepřítele je potřeba soudržnost.
  Nebojte se však – je to stále náš Damon, kterého známe. Těšit se tedy můžete na jeho všudypřítomné narážky, škádlení, nevhodné poznámky a posměšné úšklebky.
  Další věc, kterou v tomto díle nehledejte, je nějaké srdcervoucí „lovestory“. Děj se táhne ve znamení akce a napětí. Vedle bratrů se sice pohybuje již zmiňovaná Cora, nic romantického se však neodehrává. Mezi Stefanem a dívkou je pouze přátelské pouto.
  Musím napsat, možná překvapivě, že mi nepřítomnost lásky a vášně ani tak moc nevadila. Ano, většinou právě takové příběhy vyhledávám, ale zde jsem byl za onu absenci i vděčný. Člověk si občas potřebuje udělat menší přestávku – jednoduše jsem to vítal.

  Pokud tedy patříte mezi fanoušky této série a s očekáváním čekáte na tento díl (nebo i předešlé), věřte, že Vaše požadavky budou naplněny a zklamání se v žádném případě nemůže dostavit. Samozřejmě, netvrdím, že se jedná o epickou sérii, která zboří celý knižní trh a zapíše se nesmazatelně do naší historie… To v žádném případě. Má však své osobní kouzlo a poslání, které fanoušci nepochybně ocení.
  Co bych chtěl ještě dodat - v knize se objevuje několik překlepů, což by se stávat nemělo.

  A na samotný konec – zajímá Vás, co se stane s Violet, sestrou Cory? Jak bude probíhat nevídané spojenectví dvou stran – upírů a čarodějek? Jaký plán má šílený upír Samuel? A dokáží jej vůbec zničit? Nebo také to, co přinese spolupráce bratrů Salvatorů? Blýská se na lepší časy? Nebo se kolem jejich pouta opět obepnou trny?
  V tom případě neváhejte a vrhněte se na Spojení!

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment

LIEBSTER AWARD (TAG)

Do tohoto tagu mě nominovala Veronika

Pravidla

• Řekněte 10 věcí o sobě
• Odpovězte na 10 otázek, které vám položil/a blogger/ka, jíž jste byli nominováni
• Vymyslete 10 otázek pro ty, které budete nominovat
• Nominujte 5 bloggerů, kteří mají méně než 200 pravidelných čtenářů
• Informujte bloggery o tom, že jste je nominovali

                                                                                                                                                                     

10 věcí o mé osobě

• jako dítě jsem jevil zájem o astronomii - četl jsem na toto téma spousty knih a dělal si své vlastní zápisky i s obrázky
• mám rozepsáno tolik příběhů, že už ani nevím, kolik jich je - nikdy jsem žádný nedokončil (ani jeden)
• nehlásím se k žádnému náboženství, ale respektuji názory a zásady ostatních (no, snažím se)
• kouřím a rád piji alkohol
• na vysokou školu jít nehodlám, protože chci ihned po maturitě nastoupit do práce, ale stále o tom uvažuji, jelikož je na mě vyvíjen mírný nátlak ze strany rodiny (vím, že mají svým způsobem pravdu)
• můj bratr často říkává, že jsem namyšlený člověk, který si ničeho neváží, stále si stěžuje a pohrdá ostatními - jestli je to pravda, netuším
• vždy jsem chtěl mít dlouhé vlasy, které bych si dával do culíku - nikdy jsem to však nevydržel dostatečně dlouho a po nějakém čase se nechal ostříhat 
• mou bezesporu nejoblíbenější postavou (jak knižní, tak televizní) je Damon Salvatore z Upířích deníků
• dokážu usnout jen s puštěným rádiem - bez něj slyším vše, co se děje v domě, což mi nedovolí usnout
• téměř každou věc nechávám na poslední chvíli - jsem nezodpovědný
  
  

Otázky a odpovědi

1. Pamatujete si na svoji první knihu, kterou jste četli?
   Na tu zcela první si nepamatuji. Vím však, že prvním komiksem byl Čtyřlístek - v té době jsem se učil teprve pořádně číst.
2. Máte oblíbeného autora, od kterého si kupujete nové knihy hned, jakmile vyjdou, aniž byste si předem zjistili, o čem vypráví, protože svému autorovi bezvýhradně věříte?
   Nejblíže se k tomuto blíží asi L. J. Smithová. Knihy od ní mám opravdu rád a každou novou chci mít přečtenou co nejdříve.
3. Nosíte knihu, kterou máte právě rozečtenou, stále u sebe?
   Nemohu tvrdit, že stále u sebe, ale pokud někam jedu, rád si ji samozřejmě vezmu. Do školy knihy moc často nenosím, protože se tam na čtení nedokáži soustředit - bohužel.
4. Ovlivňuje roční období výběr vaší četby (např.: v zimě sáhnu po něčem depresivním, zatímco v létě si dopřeji romantiku)?
   Zde musím jednoznačně odpovědět, že neovlivňují.
5. Máte svého nejmilejšího knižního hrdinu, na kterého si čas od času vzpomenete, i když už je to dávno, co jste o něm četli?
   Je jím bez výhrad Damon Salvatore z Upířích (popř. Stefanových) deníků. To jsem koneckonců psal i výše.
6. Uklízíte často ve své knihovničce?
   Abych se přiznal, moc ne. Většinou utírám prach až poté, co mě na to upozorní rodiče.
7. Je na vaší knize po dočtení znát, že jste ji četli, nebo vypadá stále jako nová?
   Záleží na provedení knihy. U brožovaných to většinou poznat jde - u těch s pevnou vazbou nikoliv.
8. Četli jste nějakou knihu třikrát nebo dokonce vícekrát?
   Knihu jsem maximálně četl dvakrát, pokud si tedy dobře vzpomínám. Moc často se ke knihám nevracím, protože mě čekají jiné.
9. Máte raději knihy vázané nebo brožované?
   Bezesporu vázané. Mám z nich lepší pocit a lépe se mi čtou i drží. Proti brožovaným ale nic nemám.
10. Nakupujete knihy také v antikvariátech?
    Do antikvariátu jsem se upřímně nikdy nedíval, tudíž jsem si z něj ani nic nekoupil.

                                                                                                                                                                   

Otázky pro mnou nominované:

1. Kterou knižní postavu vyloženě nesnášíte?
2. Díváte se při psaní svých recenzí na názory, poznatky a postřehy svých kolegů?
3. Kdybyste se mohli přenést do jakéhokoliv knižního světa, který by to byl?
4. Čte Váš partner? A pokud ne, postrkujete ho k tomu?
5. Předčil podle Vás některý z filmů svou knižní předlohu?
6. Četli jste nějakou knihu tak dlouho, že jste mezi tím stihli přečíst několik dalších?
7. Dokážete se na příběh soustředit i v rušné atmosféře, nebo potřebujete absolutní ticho a klid?
8. Čtete i klasiku a historické romány?
9. Je nějaká kniha, kterou jste četli až do ranních hodin?
10. Která kniha ve Vaší knihovničce má podle Vás nejkrásnější obálku?

Knižní novinky (říjen)

 Nový měsíc je tady a já proto přicházím s příspěvkem do pravidelné rubriky; Knižní novinky. Jako vždy uvádím tituly, které mě nějakým způsobem oslovily.

Název: Serafína - Příběh draků
Autor: Rachel Hartmanová
Počet stran: 352
Provedení: vázaná

Datum vydání: 7.10.2013


Anotace
  V zemi zvané Gored žijí již po desetiletí lidé a draci v míru. Po tajemné smrti lidského prince je však příměří ohroženo. Podaří se Serafíně, která před světem skrývá své životní tajemství, odhalit skutečného vraha? Budoucnost draků je v sázce a v Goredu již není pro nikoho bezpečno.

Název: Krvavý měsíc
Autor: Nancy Gideon
Počet stran: 312
Provedení: brožovaná

Datum vydání: 7.10.2013


Anotace
  Policistka Charlotte Caissieová si už začíná zvykat na temná tajemství svého milence Maxe. Jeho nadpřirozený původ i zločinecká kariéra však nejdou dohromady s jejím životem. Dokáže se rozhodnout, co je pro ni důležitější? V New Orleans se mezitím šíří strach z bytostí, které slídí po kořisti. Charlotte chce chránit svého přítele za každou cenu. Co když ale není v nebezpečí Max?

Název: Wicca
Autor: Cate Tiernanová
Počet stran: 464
Provedení: brožovaná

Datum vydání: Již v prodeji


Anotace
  Šestnáctiletá americká středoškolačka Morgan Rowlandsová si o sobě odjakživa myslí, že je naprosto obyčejná, nepříliš hezká dívka. Když se ale do města, kde žije, přestěhuje a na její školu nastoupí o rok starší Cal Blaire, který zrychluje tep nejen jí, ale taky všem jejím spolužačkám, zjistí něco, co jí od základů změní život. Je čarodějka a pochází z prastarého, mocného čarodějnického rodu – stejně jako Cal. A její moc je skutečně obrovská, tak obrovská, že se ji potřebuje naučit ovládat. A Cal se ochotně nabídne, že jí s tím pomůže. Jenže Cal se líbí i její nejlepší kamarádce Bree, navíc její rodina vůbec nemá radost z toho, co o sobě zjistila. Jak si s tím vším Morgan poradí? A bude Cal opětovat její city?

Název: Svůdné zlo
Autor: Wendy Higginsová
Počet stran: 413
Provedení: ?

Datum vydání: 28.10.2013


Anotace
  Anna, šestnáctiletá středoškolačka z maloměsta v americké Georgii, má podobné starosti jako většina dívek jejího věku: příliš drobnou postavu, příliš starostlivou adoptivní matkou nebo to, že jako vzorná studentka a horlivá abstinentka není mezi spolužáky moc oblíbená. Má ale i starosti, se kterými se nikomu nesvěřuje. Například vnímá aury lidí, není nikdy nemocná, vidí a slyší na neobvykle velké vzdálenosti...

Teprve když se na rockovém koncertě v klubu seznámí s atraktivním mladým bubeníkem Kaidanem, začíná krůček za krůčkem objevovat pravdu o sobě a o svém původu, ale i o světě skrytém před zraky obyčejných smrtelníků. O existenci rasy nefilů – potomků lidí a padlých andělů, do níž Anna i Kaidan patří. Bytostí s nadpřirozenými schopnostmi, které mají pod hrozbou trestu smrti od svých démonických otců nařízeno šířit mezi lidmi sedm smrtelných hříchů. Jak vzorně vychovanou a úzkostlivě slušnou Annu promění sblížení s otcem? A dokáže láska ke Kaidanovi něco změnit na jeho nezvratné příslušnosti ke straně Zla?

Název: Kainovo tajemství
Autor: Charlotte Lyne
Počet stran: 440
Provedení: pevná vazba

Datum vydání: 9.10.2013


Anotace
  Anglie, konec 13. století. Strašlivý zážitek připraví malou Amicii o domov, hrad Carisbrooke na ostrově Wight. Osamělá, pronásledovaná hrůznými obrazy, a aniž by věděla něco o svém původu, vyrůstá jako chlapec pod ochranou mnichů v opatství Quarr. Když mniši požádají Amicii, aby se starala o těžce raněného rytíře, do jejích snů se při pohledu na něj vkradou nové obrazy: dvojice studených očí, scény masakru a pronikavý výkřik. Neví, proč se jí rytíř zdá nebezpečný. Nechápe, proč ji při jeho odchodu opat posílá s ním, ačkoliv je cizinec už vyléčený. Začíná nebezpečná cesta Anglií, cesta za hledáním pravdy…
Napínavý historický román o mladé dívce, která při pátrání po své minulosti objeví temné tajemství.

Název: Upíří deníky - Vzkříšení
Autor: L. J. Smith
Počet stran: 384
Provedení: brožovaná

Datum vydání: 10.10.2013


Anotace
  Nejhrozivější z Prvorozených upírů Klaus byl přivolán z temnoty a začíná šířit zkázu v kampusu školy. Elena se společně s ostatními pouští do nerovného boje. Klaus se jí a Stefanovi chce mstít za to, že se ho pokusili již dříve zničit. Podaří se zlo porazit jednou provždy? Co když se najednou objeví Stefanova první láska Katherine?

Název: Věk magie - Do propasti
Autor: Berndt Perplies
Počet stran: 468
Provedení: brožovaná

Datum vydání: 9.10.2013


Anotace
Londýn 1897. 

  Hrozba zániku lidské civilizace jak ji známe je stále větší. Jonathan musí společně se svými přáteli pradávný zdroj magie zkrotit a navždy uzavřít. Aby se dostali k místu, kde je zdroj ukryt, musí nastoupit na palubu lodě navěky zahalené mlhou. Podaří se jim uniknout před nebezpečím, které se na lodi skrývá? Dostanou se včas ke zdroji magie? Čas ubíhá a síla magie roste…

Stefanovy deníky - Stopy minulosti

Orig. název: The Vampire Diaries: The Stefan´s Diaries - The Ripper
Autor: L. J. Smith
Počet stran: 240
Díl: 4
Série: Stefanovy deníky
Žánr: fantasy romance

Hodnocení: +8/10







Anotace
Propadli jste zcela Upířím deníkům? Zajímá vás, jaké události předcházely jejich ději? Stefanovy deníky odhalují temnou minulost dvou znepřátelených bratrů, kteří se marně snaží utéct děsivému osudu.

Uběhlo dvacet let a Stefan se přestěhoval do Anglie. Jeho poklidný život na statku na venkově přeruší zprávy o vraždách v Londýně. Pachatelem je podle novinářů Jack Rozparovač, ale Stefan si je jistý, že jde o dílo upírů. Rozhodne se vraha vypátrat a zabránit dalším zločinům. Stefanovi i Damonovi hrozí nebezpečí, znovu je dostihla minulost...

                                                                                                                                                                                                                                                      

  Minulost; tajemná, záhadná, nebezpečná, smrtonosná a - pošpiněná krví. V tomto díle, již čtvrtém v pořadí, se opět ponoříme do dávných časů dvou znepřátelených bratrů Salvatorů. Ačkoliv se mladší z nich, Stefan, pokouší začít nový život, ve kterém nebude násilí a jeho bratr Damon, okolnosti stojí proti němu. Starší z bratrů je odhodlán udělat vše proto, aby se Stefan cítil jako v pekle. Nedovolí mu nikoho milovat, nikde žít na delší dobu - stále jej pronásleduje. Nenávidí ho - to on může za to, že se z něj stal upír. Vše je jen jeho vina. A za to bude trpět.

                                                                                                                                                                                                                                                       

  Zcela upřímně musím napsat, že jsem si Stefanovy deníky velmi oblíbil. Poslední dobou se mi dokonce líbí více než originální příběh - Upíří deníky. Možná to bude i tím, že se zde nevyskytuje mnou tak oblíbená Elena.
  Jak někteří z Vás vědí, televizní zpracování naprosto miluji. Scénář považuji za velmi zdařilý a výběr herců za bezchybný. Damona v obsazení Iana si snad nedokážu lépe představit. Jeho gesta, pohyby a práce s mimikou - kdo se na seriál dívá, tak ví, o čem píši. Je nepřekonatelný!

  Pokud se podíváte na přední stranu obálky, zahlédnete v levém spodním rohu; Volně zpracováno podle románu L. J. SMITH a televizního seriálu, který vytvořili KEVIN WILLIAMSON & JULIE PLEC. Co tím chci naznačit je skutečnost, že se děj nedrží původní dějové linie minulosti. Někomu to možná může vadit, ale já jsem více než-li rád. Seriálová verze příběhu se mi líbí mnohem více. Je skvěle promyšlená a propracovaná do každého detailu. Vše do sebe zapadá a neděje se bez důvodu.

  Pojďme však zpět ke knize. Jsem velmi vděčný za to, že naše malá knihovna tuto sérii aktualizuje a pořizuje nové tituly. To platí i o Upířích denících a jiných sériích, které bych nebýt knihovny snad nikdy nepoznal.
  Na tento díl jsem se bez debat nesmírně těšil. Samozřejmě, že se nejedná o nijak náročné čtení, ale to nemění nic na skutečnosti, že mě příběh dokáže společně s postavami pohltit a zaujmout. Období konce devatenáctého století mě nějakým způsobem nesmírně přitahuje. Snad to budou ony zvyky, chování a společenské poměry. Vše působí tak solidně, důležitě a na úrovni. I způsoby namlouvání jsou více než-li čtivé. Lehké a neškodné flirtování, stydlivost u obou pohlaví... Ehm.

                                                                                                                                                                            

  Od proměny uběhlo již dvacet let. Pro obyčejného člověka je tato doba obrovským mezičasem, pro Stefana však pouhým okamžikem. Kdyby jej tehdy Katherina neproměnila v nemrtvou bytost, byl by nyní mužem středního věku. Společně s manželkou a dětmi by žil na Veritas, rodinné farmě, kterou by pravděpodobně zdědil a život by byl radostným a smysluplným.
  O tom stávajícím se toto říci nedá. Je obyčejnou zrůdou a vždy jí bude. Ať se bude snažit sebevíc, nikdy nesmaže ze svých úst krev, která patří mnoha obětem, jež podlehly jeho nezkrotitelné potřebě zabíjet. Zničil životy tolika lidem. Rozvrátil nespočet rodin. Kdo ví, kolik dětí připravil o rodiče, nebo kolika mladým dívkám roztrhal hrdlo.

  I přes to vše však stále usiluje o to, aby své krvavé stopy napříč minulostí napravil. A částečně se mu to daří. Nyní, když žije v Anglii, se mu otevírá nový svět. Sídlo Abbottových, kde tvrdě pracuje, si přímo zamiloval. Celá rodina jej přijala s otevřenou náručí a hlava rodiny, George Abbott, v něm vidí potencionálního a nadějného mladíka.
  Učinil i velmi důležitý krok - úspěšně se přenesl přes vinu, kterou pociťoval při vysávání zvířat. Je přeci upírem. A lépe, když bere život bezduché zvěři, než aby zabíjel myslící a cítící bytosti, mezi které kdysi také patřil.

  Nic však nemůže trvat věčně. Poté, co společně s Georgem Abbottem míří do Londýna a opustí tak svůj prozatímní domov, začíná opět vše nanovo. Minulost se vrací a s ní i vzpomínky. V okamžiku, kdy během jízdy vlakem spatří v novinách jméno DeSangue, si Stefan uvědomí jednu věc - jeho bratr jej stále sleduje. Nikdy nepřestane stopovat jeho stín. Nenávist, kterou jeho bratr pociťuje, nikdy neuhasne. Chce jej zničit. Vzít mu vše, na čem mu záleží - zabít každého v jeho blízkosti.

  V Londýně Stefana čeká nejen problém jménem Damon, ale i další s názvem Rozparovač. Nemilosrdný vrah masakruje dívky z místních lokálů a nikdo neví, kterou si vybere příště. Stefan ví velmi dobře, kdo za tím vším stojí - upír. Podezření padá na jeho bratra. Do hry se však zaplétají i nebezpečné spory z minulosti, intriky, mocní nepřátelé a city.
  Stefan se rozhodne udělat vše proto, aby odhalil a zneškodnil místního vraha. Má pocit, že tohle je příležitost, jak napravit alespoň část z jeho temné minulosti. Nemá však ještě ani tušení, že se do jeho cesty zaplete mladá dívka.

                                                                                                                                                                           

  Stopy minulosti mě nadchly a zaujaly stejně jako předchozí díly této série. Opět jsem se nenudil a ponořil se do minulosti dvou bratrů, kteří svůj upíří život nemají zrovna jednoduchý. Vše navíc krásně doprovázela atmosféra starého Londýna a dobová společnost. Vedlejší postavy byly jasně a zřetelně popsány a co je hlavní, nenudily. Nějakého velkého a charismatického záporáka však nečekejte.
  Dříve jsem byl iritován tím, že jsou příběhy tak krátké. Nyní si však říkám, že je lepší, když je dílo kratší a má co nabídnout, než když má kniha spoustu stran, nic se v ní neděje a je to naprostá a úděsná nuda.
  Je na místě také napsat, že si tato série, na rozdíl od Upířích deníků, stále drží svou kvalitu. Nejen proto se těším na další díly, které přišly, a také přijdou. Na Stefana a Damona jednoduše nedám dopustit!

Říše temnot - Tajemný anděl

Orig. název: Night World - Dark Angel
Autor: L. J. Smith
Počet stran: 208
Díl: 4
Série: Říše temnot
Žánr: fantasy romance

Hodnocení: 8/10

Anotace

  Šestnáctiletou Gillian zachrání před jistou smrtí podivný anděl. Stává se jejím strážcem a s jeho pomocí se dříve nevýrazná dívka stane atraktivní a populární. Vše je perfektní. Alespoň do chvíle, než začne tajemná bytost klást podivné požadavky. Co je zač tento anděl? A co ho přivedlo z onoho světa? Gillian a jejím blízkým hrozí nebezpečí. Jak bytost dostat zpátky tam, odkud přišla? 

                                                                                                                                                                       

  Kdo z nás by nechtěl svého osobního anděla, který by mu v obtížných chvílích pomáhal a chránil před hrozícím nebezpečím? Seznamte se nyní s Gillian Lennoxovou, šestnáctiletou tichou a nevýraznou dívkou, která je přesvědčená o tom, že jí takové štěstí potkalo.

  Silnice i blízké lesy byly pokryté závějemi špinavého sněhu a do Vánoc zbývaly pouhé dva týdny. Krajinou se rozprostíralo hluboké ticho. Žádná auta, žádný závan větru a žádné skřehotání ptáků, kteří přes zimu zůstávali v lesích Jižní Pensylvánie - nic. Jedinou osobou, která se pomalu belhala po kraji silnice, byla přikrčená a drobná Gillian.
  Obvykle ze školy jezdila společně se svou nejlepší, a také jedinou kamarádkou Amy autem. Ta teď však měla jiné starosti. Začala chodit s novým klukem a věnovala mu všechnu svou pozornost. Gillian jí to neměla za zlé, ale ve skrytu její duše pohoříval plamínek pohrdání. Takhle by se kamarádka neměla zachovat. Dívky mají stát při sobě - vždy.
  Gill byla ponořená do svých myšlenek, když v tom najednou zaslechla podivný zvuk. Zarazila se a ohlédla kolem dokola. Když si pomyslela, že se jí to jen zdálo, ozval se znovu. A znovu. Začal být naléhavý a nabírat na síle.
  Dětský pláč, napadlo dívku. A měla pravdu. Z poza zalesněné krajiny se ozývalo prosebné sténání, podobné tomu dětskému. Gill chvíli váhala, ale nakonec se v ní probudilo odhodlání a za neustávajícím nářkem se hbitě rozběhla.
  Když překročila hranici mezi silnicí a lesem, ocitla se v obklopení vysokých stromů. Byla jí zima a sníh měla téměř po kolena. Odhodlání nyní lehce polevilo, ale na to, že se vzdá a ubohé dítě nechá napospas ani nepomyslela. Hlavou jí navíc začala prolétávat i sobecká myšlenka. Když dítě zachrání a přivede jej v pořádku do nemocnice, stane se z ní hrdinka. Každý o jejím příběhu uslyší. Bude uznávanou - stane se někým.
  Nic však není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. I přes značné úsilí Gill nemohla dítě najít. Potácela se nekončícím lesem a naříkající hlásek navíc v jedné chvíli ustal v těžkém tichu. Poprvé za celou dobu dostala strach. Šla však stále vpřed. K jejímu sluchu se dostalo šumění vody. Potok nevypadal hluboce, ale jeho proud byl silný.
  Dětský nářek opět prolomil ticho. Byl blízko a zdálo se, že vycházel někde od potoku. Gill se těžce rozbušilo srdce a s novým odhodláním přispěchala k okraji zběsilé vody.
  Co když spadlo...? Dívka se lehce naklonila a svým pátravým pohledem přejížděla ze strany na stranu. Neviděla nic. Chtěla se naklonit ještě více, ale její těžiště převážilo tělo dopředu. Ozval se výkřik a voda vystříkla vysoko do vzduchu.

                                                                                                                                                                     

  Po sledu několika událostí dostává mladá Gill na výběr; může přijmout svou smrt, nebo se ve zdraví vrátit na Zem. V této chvíli následuje vzpomínání a přemítání jejího dosavadního života. Zprvu k ní přicházejí jen obrazy věčně opilé matky, rozpadající se rodiny, nudného života ve škole bez přátel a jiných nepěkných skutečností.
  Zářící Anděl, jenž se ujal její duše, však upozorňuje i na to dobré. Dokonce prohlašuje, že by Gill s jejím životem mohl pomoci. A tak dívka, jenž byla na hranici odchodu mezi věčné, putovala se svým novým přítelem-andělem zpět na Zem, do zasněžené Jižní Pensylvánie, kde se nacházelo její promrzlé a ležící tělo.

                                     

  Abych se přiznal, vyobrazení smrti na mě moc nezapůsobilo. Světlo na konci černého tunelu? To tedy moc originální není. Navíc si myslím, že reakce dívky byla dosti naivní - možnost výběru? Žádný výběr by rozhodně být neměl. Smrt je smrt. Již v tuto chvíli si měla Gill uvědomit, že není něco v pořádku. Mimochodem, vidět tvář anděla? Naprostý nesmysl. Další důkaz o její nevědomosti.

                                      

  Pro dívku začalo zcela něco nového. Její život se díky Andělovi naprosto změnil. Jeho rady pomohly Gill proměnit svůj vzhled, chování a image. Všudypřítomný hlas, který ji napovídal, co má v dané chvíli říci, z ní udělal vtipnou a oblíbenou. Stala se takovou, jakou vždy chtěla být a dokonce se dostala mezi nejoblíbenější a nejznámější žáky na celé škole. Večírky, párty, zábava, kluci - David.
  Jen pro toho měla své oči. Již od dětství, kdy se chlapec přistěhoval do jejich ulice, se do něj zamilovala. Byla to láska na první pohled, která přetrvala i přes to, že spolu téměř ani nemluvili a chlapec ji nebral na vědomí. K její smůle však byla láska pouze jednostranná. David měl již nějakou dobu přítelkyni a nevypadalo, že by se s ní chtěl rozejít.
  Gill byla zoufalá. Sice měla téměř vše, co jako studentka mohla mít, ale bez něj...
  Anděli, nešlo by s tím něco udělat? - Pokusím se něco vymyslet, mrně. - Vážně? Jsi nejlepší!

                                                                                                                                                                   

  Nevím, jak na tom je druhý a třetí díl, ale Tajemný anděl se mi líbil více než díl první, Tajemství upírů. Bylo to něco nového a svým způsobem zajímavějšího. Příběh mě ke knize navíc dokázal připoutat na delší sezení. Pokud se nemýlím, bylo jich asi kolem tří.
  Abych ale byl upřímný, série příběhů Říše temnot mě moc nezaujala. Není to tím, že by díla byla krátká, ale schází jim něco, co by je povýšilo na vyšší úroveň. Žádné srdcervoucí momenty, nečekané zvraty, oslnivé postavy... Zkrátka se jedná o nenáročné čtení, při kterém nemusíte moc přemýšlet a často se Vám stane, že jste myšlenkami zcela někde jinde.
  Nyní čtu Stefanovy deníky - Stopy minulosti a myslím si, že jsou naprosto dokonalé. S délkou textu to tedy vůbec nesouvisí. Je to navíc důkaz toho, že dobrá kniha nemusí mít nutně čtyři sta stran s malými písmeny a úzkými okraji. Když má náboj, směr, úctyhodnou zápletku a zajímavé postavy, které v nás podněcují zájem, není co řešit.

  Co mi v knize vážně lezlo na nervy, byly závorky, které měly představovat řeč přenášenou pomocí telepatie. Já sám bych raději zvolil kurzívu, která se mi zdá mnohem přijatelnější a je třeba použita v Upířích denících nebo i Eragonovi. Umíte si představit, že by se v Odkazu Dračích jezdců při hovorech mezi Safirou a hlavní postavou objevovaly v textu závorky? Já tedy ne - bylo by to úděsné. Zde se to ale překousnout dalo.

  A co se mi naopak líbilo? Třeba to, jak se Gillian stávala díky Andělovi populárnější a procházelo vnější i vnitřní změnou. Bylo zajímavé to sledovat. Navíc se mi líbil přístup Anděla samotného; povýšený, beze strachu, s nadhledem. Věděl přesně, co dělá a bude muset udělat. Nebál se ničeho a šel si nekompromisně za svým cílem. Upřímně jsem mu fandil. Prostě se mi líbil. Člověk nemusí vždy podporovat hlavního hrdinu.

                                   

  Pozitivní skutečností na této sérii je, že na sebe jednotlivé díly nijak zvláště nenavazují. Vždy se jen objeví nějaká známá postava a to je tak vše. V tomto případě zde máme Ashe - upíra. Jeho přítomnost byla spíše symbolická, pravda.
  Proto se nebojte pustit třeba to dílu třetího, a poté až do prvního. Je to naprosto jedno. Podobně jsem to udělal i já. Začalo to prvním a pokračovalo tímto, čtvrtým.

                                                                                                                                                                       

  Není od věci napsat, že od L. J. Smithové jsem přečetl nejvíce knih, jež se řadí do sekce fantasy romance. Často si říkám, jak je to vůbec možné. Čím to, že mě dokázala upoutat a zaujat svou tvorbou. Jsou přeci mnohem lepší autoři, tak proč zrovna ona?
  Samozřejmě, že to má na svědomí i skutečnost, že toho napsala dost. Nebo spíše, že toho bylo tolik z její tvorby přeloženo do češtiny; Tajný kruh, Upíří deníky, Stefanovy deníky, Říše temnot, Temné vize. I přes to však někdy uvažuji, jestli bych se k ní vůbec nebýt Upířích deníků dostal. Ty totiž odstartovaly čtení jejich knih. Pravděpodobně ne. Dokonce se bojím toho, že kdyby se tak stalo a já nikdy nezačal číst tuto sérii, vůbec bych se nedostal k dalším knihám tohoto žánru. Nehezká to představa, vážně.
  

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment!

Upíří série (které jsem četl) - Žebříček

  Romantika, touha, vášeň, nepříznivý osud, nenaplněná láska, nástrahy, nebezpečí, nepřátelé - upíři. Může se to zdát zvláštní, zejména když jsem mužského pohlaví, ale tato tématika mě něčím silně přitahuje a fascinuje. Byly doby, kdy jsem nečetl nic jiného, než tyto knižní série. Zoey, Steve Rae, Afrodita, Rose, Dimitrij, Lissa, Stefan, Damon, Elena, Bianca, Lucas, Edward, Bella, Jacob...
  Jak již můžete podle názvu příspěvku předpokládat, sestavil jsem žebříček upířích sérií, které jsem četl. Možná Vám tam některá bude chybět, ale mějte na vědomí, že nemohu přečíst vše - navíc, knihovna toho více nemá, respektive neměla.
  Jste tedy zvědaví? Já sám ano, protože jsem si to ještě ani nepromyslel... A poslední informace - vždy uvádím obálku, která se mi líbí nejvíce (české verze).

                                                                                                                                                                 

1. Vampýrská akademie

Autor: Richelle Mead
Počet dílů: 6
Hodnocení: 5/5

  Uvažoval jsem nad Upířími deníky, ale pokud bych měl být objektivní, Vampýrská akademie je napsána lépe a má zajímavější děj. V každém díle se člověk naprosto ponoří do příběhu a je těžké se z něj opět dostat pryč.
  Pokud bych měl porovnat hlavní dívky - Rose a Elenu - bezpochyby by zvítězila Rose. Elena se chová jako malé, rozmazlené dítě, jenž neustále má nějaké problémy, nemůže se vypořádat se svým životem a... No, raději skončím. Kdežto Rose je silnou, charakterní dívkou, která ví, co dělá a nebojí se nebezpečí a možných problémů.
  Jak už jsem psal, děj se mi zdá zajímavější, promyšlenější, atraktivnější, různorodější, propracovanější...

2. Upíří deníky

Autor: L. J. Smith
Počet dílů: zatím 13 (ČR)
Hodnocení: 4,5/5

  Ano, má srdcová záležitost. Na bratry Salvatorovy nedám dopustit. Asi není žádným překvapením, že tím oblíbenějším je u mě Damon. Jeho hlášky jsou naprosto skvělé a vyjadřování se samotné jakbysmet.
  O Eleně se rozepisovat již nebudu, ehm.

  Co mě však vyvádí z rovnováhy je, že jsou některé díly tak krátké a končí zcela nesmyslně! U jednoho jsem naprosto nadšen a hltám každé slovo a u jiného zase nezaujatě čtu text, který mi nic neříká.
  První díly byly prostě super, poté se to nějak prolomilo, následoval jeden dobrý, po něm jeden nudný... Někteří dokonce tvrdí, že to již ani nepíše autorka Smithová. No, nevím, co si o tom mám myslet.

3. Škola noci

Autor: P. C. Cast - Kristin Cast
Počet dílů: zatím 10 (ČR)
Hodnocení: 4/5

  Sice jsem prozatím skončil u pátého dílu, ale i přes to mě tato série něčím zaujala. Nápad i postavy se mi velmi líbí. Nesmím opomenout ani obálkami, které vypadají skvěle.
  Bohyně Nyx a další síly, které jsou do příběhu zapletené, dodávají ději kouzlo, které si podmaní nejednoho čtenáře. Navíc zde máme i lásku - jak jinak- a to trochu podivnou a propletenou, což je jen dobře,
  Ptáte se, jestli se vrhnu i na další díly? Možná ano, možná ne. Kalona byl poražen a s ním pravděpodobně i Neferet . O čem by měl být příběh dále - netuším. No, zrodil se nový druh upírů, takže to bude pravděpodobně o nich... Nějaká nová válka, nové nebezpečí. Když tak se ozvěte, jestli to stojí za to.

4. Twilight sága

Autor: Stephenie Meyer
Počet dílů: 4
Hodnocení: 3/5

  Asi nejznámější upíří série. Dokázala doslova pobláznit miliony nadšenců. No, jak vidno, mě moc ne. Netvrdím, že to nemá něco do sebe, ale... upřímně je to v jisté míře nuda. Chybí tomu náboj, nějaký impuls, něco, co by mě zvedlo ze židle. Autorka spíše vsadila na originalitu - něco, co tady ještě nebylo. To se jí sice povedlo, protože zářící upíry na světle jsem tedy ještě neviděl, ale na knižní série výše to jednoduše nemá. Pro někoho možná ano, ale to je mi jedno - je to můj názor.

5. Akademie Evernight

Autor: Claudia Gray
Počet dílů: 5
Hodnocení: 1/5

  Upřímně, absolutní propadák. Postavy bez života, ohraný děj, nudné dialogy. Nasvědčuje tomu i fakt, že jsem přečetl jen první dva díly. Dále pokračovat pravděpodobně nebudu. Nevidím důvod - v podstatě mě ani nezajímá, jak to vše skončí.

Teaser Tuesday (3)

  Další díl meme z dílny blogu Should be reading. Jde o to vzít právě čtenou knížku, náhodně ji otevřít na jakékoli straně a napsat dvě libovolné věty. Nesmí však obsahovat důležité SPOILERY! Nechceme přeci prozradit to hlavní.

Běžím pro knihu, jenž aktuálně čtu a otevírám ji;

A pak to v ní zaječelo: (Pomoc!)












(Anděli, ty jsi na mě naštvanej, protože jsem na tebe zapomněla?)




  Jsem téměř na konci a musím uznat, že mě Tajemný anděl velmi oslovil. Upřímně se mi líbí více než první díl - Tajemství upírů.

Dračí koruna

Orig. název: The Dragon Crown
Autor: Richard A. Knaak
Počet stran: 256
Díl: 9
Série: DragonRealm
Žánr: fantasy

Hodnocení: 9/10








Anotace
  Syn neblaze proslulého Zlatého draka, mladý Kyl, má být korunován dračím císařem, vládcem dračích království. Má však trůn dostat právě on? Neboť někteří draci jsou moudří a dobří, ale jiné přivádí jejich vlastní magie k šílenství. A někteří se už rodí zlí, vražední a krvelační. Ke kterým z nich patří Kyl? V sázce je budoucnost světa a Kyl musí přežít pokusy o vraždu, intriky a spiknutí, která začala dřív, než se narodil. Tyto osudové zkoušky mohou draka očistit - nebo pustit z řetězu jeho temné choutky. Místo míru a spravedlnosti by císař Kyl mohl připravit drakům, čarodějům a lidem děsivou hrůzovládu...

                                                                                                                                                                    

  Zlatý drak je mrtev a Kivan Grath opuštěn. To znamená jediné - Dračí říše nemá císaře. Lordi ze všech koutů země jsou proto nuceni po mnoha letech uspořádat shromáždění. K tomu jim má posloužit již zmiňovaný Kivan Grath. Ten tvoří obrovské síně uvnitř jeskynního komplexu, jenž se nachází na nejvyšším vrchole Tyberských hor.
  Mezi přítomnými vládne nejistota a vzájemná nedůvěra. Někteří z nich se neviděli celé roky a jiní jsou lordy teprve krátce. Nic však nemění to, že mají společně určit nového císaře. Zpočátku se nemohou dohodnout a místy se diskuze strhává vedlejším směrem. Jeden z Dračích pánů dokonce tvrdí, že císař není potřeba. Dokázali bez něj žít několik let a ukázalo se, že to není nic, přes co by se nedalo přenést.
  Hlavní mluvčí, a také shromažditel všech pánů, lord Zelený, je však silně proti. Poukazuje na to, že dračí rasa je na ústupu a potřebuje někoho, kdo by všechny opět sjednotil - je pro plné obnovení Dračí říše.
  Lord Zelený sám přichází se svým kandidátem. Tím se ukáže být jeden z nejstarších synů, který při svém narození měl na vejci značky, které ho předurčovaly k tomu, aby se jednou mohl stát císařem. Jeho jméno je Kyl a společně se svým mladším bratrem Grathem žije na panství Cabea Bedlama, mocného mága - lidského. Již tento fakt, že byl onen kandidát vychováván mezi lidmi, se ostatním lordům nelíbí. Lord Zelený však dokáže přítomné přesvědčit. Pomáhá mu i fakt, že na panství nežijí pouze lidé, ale i draci. Něco takového je ojedinělé a velmi vzácné. Ve skutečnosti se v takovém rozpoložení nachází jen ono panství a samotné království lorda Zeleného.

  Budoucí císař, mladý Kyl, se musí hned na začátku potýkat s obrovskou výzvou. Čeká ho cesta do Talaku, kde vládne znetvořený král Melicard, a poté Penacles v čele s generálem Toosem. Znamená to pro něj hodně. Nesmí dopustit žádnou chybu a jeho chování musí být hodné císaře. Pokud vše proběhne v nejvyšším pořádku, zbývá mu jen setkání s lordem Modrým, jenž byl zvolen k posouzení schopností mladého draka...
 
  Intriky, spiknutí, pokusy o vraždu. Cesta na trůn rozhodně není procházka růžovým sadem. Nepřátelé se vydávají za přátele a věřit se dá jen málokomu. Nebýt Cabea Bedlama a jeho velkorysosti, kdo ví, kde by mladý Kyl skončil.
  Velevážený a známý mág na svém panství žije společně s manželkou Gwendolyn, synem Aurimem a dcerou Valeou. Jak jsem již psal, jejich poddanství tvoří jak lidé, tak nižší draci, což je něco nevídaného. Všichni však spolu vycházejí v míru a žijí v souladu.
   Není náhodou, že Cabeovým přítelem a společníkem je již dlouhá léta lord Zelený. Občas se na panství objeví, aby se podíval na Kyla. Právě on a Cabe doprovází budoucího císaře na cestách a dohlížejí na jeho bezpečnost.

                                                                                                                                                                       

  V příběhu se nachází mnoho zajímavých postav, proto jsem se rozhodl, že zde některé z nich uvedu a krátce představím.

Cabe Bedlam
  Jeden z nejmocnějších a nejobávanějších mágů Dračí říše. Vyrůstal v Maco Pice a za svého mládí se živil jako roznášeč piva v hospodě. V jeho žilách však kolovala krev Bedlamů, a proto se díky svým vlohám z prostředí povalečů a ožralů dostal pryč.
  Tento čaroděj vypadá téměř stejně staře jako jeho syn Aurim, ale není tomu tak. Ve skutečnosti je o mnoho let starší - táhne mu na padesát. Jednak za to může magie, kterou je obklopen a navíc i seslané kouzlo jeho pradědem Nathanem.
  Snad největším skutkem, který vykonal, bylo poražení Zlatého draka. Byl to nevyhnutelný boj a pokud chtěl žít, nemohl jednat jinak. Kyl i Grath to kupodivu pochopili a Cabeovi odpustili.

  Každý mág, včetně Caba, má ve svých vlasech stříbrný pruh. V minulosti se mocným mágům přezdívalo Páni draků, jelikož svým umem dokázali obrovské věci. V současnosti žije v Dračí říši jen malá hrstka těch, o kterých se dá tvrdit, že ovládají magii na vysokém stupni.

Gwendolyn
  Manželka Caba, a také mocná čarodějnice. Jen málokdo ví, že právě ona je Jantarovou paní. Ta byla po mnoho desítek let vězněna pomocí mocného kouzla v jantarovém vězení, odkud nebylo úniku. Kdyby nebylo Caba, který ji zachránil, byla by tam uvězněna.zřejmě ještě dnes.
  Má dlouhé, rudé vlasy a ráda nosí zelené šaty. Pravděpodobně je nejkrásnější ženou v celé Dračí říši.

Aurim
  Starší ze sourozenců a dětí Bedlamových. Skrývá v sobě obrovský potenciál a někteří se domnívají, že jednou překoná i svého otce. Prozatím však nedokáže svou moc ovládat a často jeho pokusy končí katastrofálním fiaskem.

Valea
  Mladší sestra Aurima. Svým vzhledem připomíná svou matku Gwendolyn a je stejně okouzlující, jako ona. Líbí se jí Kyl a jak později zjišťuje, je do něj zamilovaná. Mladý drak její pohledy opětuje a zdá se, že k ní něco cítí.

Kyl
  Budoucí císař dračího trůnu. I přes to, že je drakem, vypadá téměř jako člověk. Jeho kůže má nádech zelené a zlaté a zuby jsou mírně zaostřené. V draka se ještě nikdy plně neproměnil.
  Je to charakterní a pohledný mladík. Svým exotickým výjevem poutá pozornost všech dam i dračic. To platí i pro dceru Caba, mladou Valeu.
  I přes to, že se Kyl zdá býti rozumným drakem, se jeho povaha pohybuje na tenkém ledě. Místy je arogantní, netečný a dokonce ovlivnitelný. Bez rad svého bratra neudělá téměř ani krok. Ten se pohybuje vždy za jeho zády a našeptává mu, co by měl a neměl dělat. Cabe i lord Zelený se v duchu bojí, že by mohl v budoucnu uposlechnout i rady jiných a stát se tak obrovskou hrozbou pro Dračí říši. Mimoto se obávají i jeho spřízněnosti se Zlatým drakem, který byl jeho otcem.

Grath
  Mladší bratr Kyla. Je inteligentní, vzdělaný, vypočítavý a většinu času tráví s Kylem. Stejně, jako bratr, vypadá spíše na člověka než draka. U Gratha je podobnost patrná ještě více. I proto jsou někteří přesvědčeni, že Kyl je vhodnějším kandidátem na trůn - Grath je až moc lidský.
  Je to pravý rádce svého pána. Vždy ví, co říci a jak by se měl jeho bratr zachovat. Společně diskutují o možných situacích a projednávají přípustné možnosti.
  Jak se však ukáže i on má své temné stránky.

Lord Zelený
  Též přezdívaný jako vládce Dagorského lesa. Zastává názor, že draci mohou žít společně s lidmi. Je však jediným dračím pánem, který na svém dvoře má poddané obou ras.
  Společně s Cabem doprovází mladého Kyla na cestách a stává se jeho oporou a posilou. Mnohdy s ním projednává jisté záležitosti a předává mu informace o dění v říši.

Temný kůň
  Prastará bytost, jenž je nazývána dítětem Nicoty. Ti, jenž chtějí ublížit jeho přátelům nebo jemu samotnému, budou navěky padat do bezedné hlubiny, jenž je stínovým hřebcem - prázdné, nekonečné místo, které ho zplodilo.
  Je neuvěřitelně mocný a ostatními je považován za legendu. V minulosti zastával mnoho důležitých rolí a podílel se na chodu celé Dračí říše.
  Za své přátele považuje celou rodinu Bedlamových, a také několik dalších. Nakonec se dokonce rozhoduje, že bude putovat společně s ostatními do Talaku.
   Není snad žádným překvapením, že má mnoho nepřátel, kteří touží po jeho polapení.

Gryf
   Bytost, jenž je kombinací člověka, ptáka a lva. Stojí na dobré straně a je dlouholetým přítelem Caba Bedlama. Býval to vládce města Penacles, ale svou funkci přenechal generálu Toosi. Ten však stále namítá, že je pouhým regentem a ne pravým králem - vládcem Penacles pro něj bude vždy on.

Toma
  Jeden z nejobávanějších synů Zlatého draka. Úzkostlivě touží po trůnu, ale nemá na něj nárok. Na jeho vejci nebyly značky, které by mu dovolovali císařský titul získat.
  V minulosti se pohyboval po boku svého otce a byl mu neodvolatelně věrným. Po říši roznášel jen nepokoje a byl nemilosrdným nepřítelem.
  V současnosti nikdo neví, kde je. Někteří mají dokonce za to, že je mrtev. Pravda je ta, že čeká na svou příležitost - možná ji již našel.

                                                                                                                                                                      

  Dračí koruna je první knihou, kterou jsem od tohoto autora kdy četl. Samozřejmě, že jsem o něm již v minulosti slyšel. Na svém kontě má příběhy, jenž se odehrávají ve světě Warcraft, nebo i světoznámou sérii Diablo. Nikdy jsem však neměl příležitost si od něj něco přečíst. V knihovně jeho tvorba k dostání nebyla a knihy jsem si často nekupoval. Před nedávnem jsem však zcela náhodou tento svazek v policích knihovny objevil. Byl jsem velmi překvapen, protože jsem ho tam nikdy neviděl. Okamžitě putoval do mých dlaní a já si jej zanedlouho odnesl domů.

  Fantasy příběhy mám neskutečně rád. A tento mě v žádném případě nezklamal. Ve skutečnosti mě Knaak neskutečně dostal! Děj, postavy, prostředí... Jsem jednoduše nadšen!
  Kniha se četla téměř samo a dokázala ve mně vyvolat pocity napětí. Myslím si, že Dračí koruna je důkazem toho, že příběh nepotřebuje být rozsáhlý jako např. Eldest a Brisigr.

  Příběh byl vyprávěn z pohledu několika postav. Často se děj přesouval z místa na místo a jednotlivé pasáže končily v těch nejnapínavějších chvílích. Někoho by to mohlo deprimovat, ale mě tedy ne. O to více jsem se těšil na další stránky a četl jsem ještě s větší vervou!

  Čeho si velmi na této knize cením, je konec. Ten je doslova epický! Nemohl jsem od něj odvrátit svou pozornost. Dokonce mě tak zaujal, že vyhrál i nad některými lidskými potřebami. Zkrátka, bylo to něco - takového finiše by měly mít všechny knihy!

  A jaké postavy jsem si oblíbil nejvíce? Jednoznačně Caba Bedlama, a také Temného koně, který si vždy velmi fandil a nebál se nikoho a ničeho - pro své přátele byl schopen položit život. Byla to výborná dvojice.

                                                                                                                                                                      

  Zjistil jsem, že Dračí koruna je devátým dílem ze série DragonRealm. To mě moc netěší. Navíc doopravdy nechápu, proč knihovna vlastní tento díl. Raději bych uvítal ten první.
  V důsledku toho jsem se rozhodl, že si sérii DragonRealm pořídím. Opravdu stojí za to! Nevím, jak dlouho mi to bude trvat, ale časem snad nasbírám všechny díly.

Předprázdninový knižní maraton #03

Tento projekt pořádá Ettelëa. Koná se od 21. června do 5. července a jeho cílem je přečíst v daném termínu co nejvíce knih z vytvořeného seznamu.


Můj seznam knih

Stefanovy deníky - Stopy minulosti (L. J. Smith)

Havran krvavé oko (Giles Kristian)

Dračí koruna (Richard A. Knaak) 256 str.

Brisingr (Christopher Paolini) 

Deklarace smrti (Gemma Malley) 256 str.  

Říše temnot - Tajemný anděl (L. J. Smith)

Bohové Olympu - Znamení Athény (Rick Riordan)

  Dnes ráno jsem dočetl Dračí korunu Richarda A. Knaaka. S potěšením mohu napsat, že se mi tato kniha ze série DragonRealm opravdu líbila. Popravdě jsem si ji přímo zamiloval! Bezpochyby si přečtu i ostatní díly, jenž předcházely tomuto devátému. Ano, je zvláštní, že jsem jako první četl tento, ale jiný v knihovně nebyl. Nezbývá mi tedy nic jiného, než si tuto sérii pořídit - opravdu stojí za to!
  Uvažuji, jestli se vrhnout na rozečtený Brisingr, nebo Tajemného anděla. Pravděpodobně dám přednost druhému v pořadí, protože se jedná o velmi krátké dílo, které bych bez větších problémů měl stihnout přečíst ještě dnes.
  Třetí díl z Odkazu Dračích jezdců bych chtěl mít přelouskán do úterý příštího týdne. Poté by měly následovat Stefanovy deníky. Ty chci přečíst během středy. Na Bohy Olympu si tedy nechávám dva dny.
  Jak to tak vypadá, Havrana krvavé oko přečíst nestihnu. Nedá se nic dělat. Už tak lámu všechny mé hranice, protože během dvou týdnů přečíst tolik knih, to se mi ještě nepovedlo. Obvykle nikam nespěchám.

Deklarace smrti

Orig. název: The Declaration
Autor: Gemma Malley
Počet stran: 256
Díl: 1
Číslo vydání: 2
Žánr: dystopie

Hodnocení: 7/10








Anotace
Velká Británie, rok 2140.

Život na Zemi se změnil od základů. Lidská civilizace už není ohrožena smrtelnými nemocemi, na které věda objevila léky. Nesmrtelnost však přináší i možná rizika - největším z nich je přelidnění. Proto byla přijata Deklarace - každý obyvatel může mít jen jedno dítě... Kdo zákony poruší, bude potrestán.
Patnáctiletá Anna se narodila rodičům, kteří měli dvě děti. Nyní je označována za "Přebytečnou". Jaký život ji čeká? Dokáže se vyrovnat se svým osudem vyděděnce?

                                                                                                                                                                      

  Přebytečná Anna - tak zní označení mladé dívky ve výchovném středisku Grange Hall, jenž sdružuje všechny, co se narodili jako Přebyteční. Tím je každé dítě, jehož rodiče neuposlechli Deklaraci, která říká, že každý obyvatel může mít jen jedno dítě.
  Jsou ti, jenž s tímto zákonem souhlasí, ale najde se i hrstka těch, co bojují proti němu. Myslí si totiž, že namísto starých lidí, jenž berou léky proti stárnutí a odmítají na úkor ostatních zemřít, svět potřebuje mladou a novou krev. Tito odpůrci Deklarace tvoří různá hnutí a snaží se Přebytečné najít dříve, než je dostanou Chytači. Většinou však tyto pokusy končí neúspěchem. Chytači jsou zkušení a profesionální slídilové, kterým neunikne nic a nikdo.
  Dítě, které skončí v jejich spárech, je poté odvezeno do již zmiňovaného Grange Hallu. Ne všude ale tento zdánlivě velkorysý čin podporují. V některých oblastech světa se s těmito neužitečnými bytostmi vypořádává jiným způsobem - smrtí.

  Z jistého úhlu pohledu by se dalo říci, že Grange Hall je pro Přebytečné nadějí. Je jim poskytnuta šance stát se Vhodnými, tedy Užitečnými. Učí se prát, vařit, šít, uklízet - zkrátka vše, co potřebuje služebný/á umět. Nic tak divného by na tom nebylo, kdyby však za tímto vším nebylo ustavičné vymývání mozků a kruté trestání každého, byť sebemenšího prohřešku. Tito uchazeči o status Užitečný žijí pod neustálým dohledem, mají malé příděly jídla, jsou neustále biti a nesmí spatřit světlo světa. Jsou dokonale a nekompromisně odříznutí od všeho, co by je mohlo rozptylovat. Kamarádství, smích, láska - nic z toho neznají.

  Život Přebytečné Anny se začíná měnit. Sama však nechápe, co se to děje - zejména s ní. Vždy byla přeci poslušná a plnila všechna nařízení a úkoly. Téměř nikdy nekladla odpor a neměla žádné nemístné otázky. Se svou rolí se smířila.
  Teď je tomu všemu jinak. Nejprve její tajný deníček, do kterého si zapisovala své myšlenky, a poté... ON. On, který do Grange Hallu přišel z ničeho nic a on, který jí začal tvrdit, že na ni venku čekají její rodiče. On, jenž stále opakuje, že není Přebytečnou Annou, ale Annou Coveyovou.
  Do hlavy se Anně začínají drát pochyby a zmatek. Vždy byla důrazně učena tomu, že rodiče všech Přebytečných jsou bezcitné krysy, které se dívaly jen samy na sebe. Díky těmto každodenním projevům učitelů si slova vzala k srdci a své rodiče nemilosrdně nenáviděla.
  Nedokáže Petrovým slovům věřit - prostě nedokáže. Nic z toho přeci nemůže býti pravdou. Určitě lže - musí. Pociťuje úzkost. Není schopna myslet. Cítí se jako člověk, který najednou zjistí, že jeho život je jednou velkou lží - což ostatně je pravdou.

  Petr se ale nevzdává. Je silně odhodlán Annu přesvědčit. Chce, aby s ním utekla - k jejím rodičům do Londýna. Pochopitelně, že se pro dívku tato představa zdá naprosto nemožnou. Utéct z Grange Hallu? Nesmysl. Proto také nesouhlasí.
  Kde kdo by se na Petrově místě vzdal a utekl bez ní. On však ne. Annu přesvědčit nakonec dokáže.

  Nic však není tak jednoduché, jak se může zdát. Leží před nimi mnoho překážek, které mohou zapříčinit jak návrat do výchovného střediska, tak samotnou smrt.

                                                                                                                                                                     

  Upřímně, od této knihy jsem toho čekal poměrně více. Nemohu říci, že mě zcela zklamala, to v žádném případě, ale příběh nebyl tak silný a nedokázal mě pohltit, popř. nadchnout. Navíc byla většina situací snadno předvídatelná. Osobně bych navíc v příběhu uvítal více akce a napětí.
  Hlavní postavy, Anna a Petr, mě moc nezaujaly. Kdybych ale měl vyzdvihnout jednu z nich, byl by to nepochybně Petr. Měl něco do sebe a byl zcela jistě charakterně zajímavější. I když, nic velkolepého od něj nečekejte. Je to klasický hrdina.
  Nicméně prostředí, do kterého je děj vsazen, autorka knihy zvládla popsat dobře. Myšlenka přelidnění a následného podepsání jednotné Deklarace se mi líbila. Dokonce si myslím, že to není nic tak neskutečného a nesplnitelného. Jednou se toho dočkáme - jak léků proti stárnutí buněk, tak onoho přelidnění.
 
  Deklarace smrti je tedy v konečném shrnutí oddechovou četbou, která Vás ve většině dění nijak nepřekvapí a pro náročného čtenáře se stane pouhou jednorázovkou, kterou si ničím nezamiluje.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment!