Povídání s...

  Ahoj, dnes přicházím s druhým příspěvkem k rubrice Povídání s...! Minule jsem byl ve společnosti Damona Salvatore z Upířích deníků a dnes je mým společníkem Vámi tak oblíbený Gus Waters z knihy Johna Greena; Hvězdy nám nepřály.   Doufám, že se Vám to bude alespoň z části líbit. Řeč Guse mi nebyla moc blízká, takže u něj někdy můžete objevit spisovnější slova. (Já vím, já vím...)

                                                                                                                                                                   

  Toulám se po přelidněném náměstí a hledám volné místo k sezení. Najednou jedno zahlédnu na konci postranní řady. Ve stínu malého stromu sedí kluk, přibližně stejného věku jako já sám. Má na sobě obyčejné džíny a přiléhavou modrou košili. Vypadá přátelsky a mě už bolí nohy - jdu k němu.

Já: Ahoj, jsem Radek. Jak se vede?

Augustus: Ahoj, cítím se skvěle. Jsem jako na horský dráze, která jede jenom nahoru, kamaráde. (sebejistě se zašklebí) Já jsem Augustus, ale můžeš mi klidně říkat Gus, jestli chceš. Je to kratší a pohodlnější, nemyslíš?

Já: Nepochybně. (potřeseme si rukou) Zdá se, že ti nic nechybí.

Gus: No, jak se to vezme. (pobaveně si povytáhne nohavici a odhalí protézu)

Já: Co se stalo? (zajímá mě)

Gus: Trošku jsem se potkal s osteosarkomem, ale nic vážného. Vypadá to, že mu moc nechutnala. Vše ostatní mám na tom správném místě, naštěstí.

Já: Chápu. (zasměji se)

Gus si mezitím sahá do kapsy od džínsů, vytahuje krabičku cigaret a jednu si vkládá do úst

Já: Ty kouříš? (ptám se udiveně)

Gus: (vytáhne si ji z úst) Ne.

Já: Tak... co děláš s stou cigaretou?

Gus: Připadá ti snad, že je zapálená? (prsten poklepe na její konec)

Já: No, to ne. (pozvednu jedno z obočí)

Gus: Tak vidíš. (chvíle ticha) Pořád ti to nedochází, že?

Já: To máš pravdu, nedochází.

Gus: Je to metafora, chápeš? Strčíš si zabijáka do pusy, ale nenecháš ho zabíjet.

Já: Zajímavé (konstatuji nahlas). Ale líbí se mi to. (Gus spokojeně pokyvuje hlavou)

Gus: Hraješ rád videohry?

Já: Jasně. V počítači mám her spoustu.

Gus: A říká ti něco hra Povstalci? Na počítač to sice není, ale je to fakt kruté. Můžeš ji ovládat i pomocí hlasu, což dodává všemu na skutečnosti. Ve dvou to je vážně super. S Izákem, to je jeden slepec, se vždycky hodně nasmějeme.

Já: Zní to skvěle, ale ještě jsem o ní neslyšel.

Gus: Tak to si ji spolu musíme někdy zahrát. Ani nevíš, o co přicházíš, člověče.

Já: Nejsem proti.

Gus: Co ale určitě musíš znát, je kniha Cena úsvit. Zombíci, krev, drsní chlapi... Prostě nářez.

Já: Čtu rád, ale... krev a zombíci nejsou v mém hledáčku. (mnu si bradu) Takže ani tohle mi nic neříká.

Gus: Sakra (zakleje), co ty jsi za člověka? (bere to však s humorem a šťouchne mě do ramene)

Já: A co dívka (přecházím k jinému tématu), máš nějakou?

Gus: Hazel Grace (odvětí krátce).

Já: Jak dlouho spolu jste?

Gus: Když se to tak vezme, my spolu vlastně nechodíme. (prohrábne si vlasy) Znamená pro mě ale vše. Rozumíme si a když jsme spolu, je nám neuvěřitelně dobře. Je to výjimečná dívka. Odvážná a silná. Ke všemu přistupuje s nadhledem a svého osudu se nebojí. Pokud jsi viděl film V jako vendeta, je stejně okouzlující jako hlavní hrdinka. Taky je dost chytrá a má odpověď snad úplně na všechno. Vzájemně se doplňujeme a nikdy ji nechci ztratit - nikdy. Budu s ní tak dlouho, dokud to jen půjde. (odmlčí se) Až přijde konec, budu svírat její dlaň... (zatne pěsti)

Já: Musíš ji mít doopravdy velmi moc rád. Rád bych ji někdy poznal.

Gus: (kývne hlavou a se smutným úsměvem vstává) A já zase rád poznal tebe. Mimochodem, celé moje jméno zní Augustus Waters. Vyhledej si mě a pokud chceš, napiš mi. Představím tě Hazel Grace i starému slepci. Můžeme společně někam zajít, nebo si sednou k Povstalcům.

Já: Skvěle, bez váhání ti napíšu. Moc se na vás všechny budu těšit. (vlídně se usměji a rozloučím se s ním)