štvrtok, 19. decembra 2013

Ticho prolomeno

  Ano, po měsíční nečinnosti se opět vracím. Chtěl bych však ihned na začátku upozornit, že absence příspěvků neměla nic společného s mou četbou. V té jsem pokračoval - svým způsobem, což u mě znamená velmi pomalu. Popravdě mi to vůbec nevadí. S nikým nesoutěžím v tom, kdo přečte více knih či napíše větší počet recenzí - kde že. Dělám to pro svou vlastní a osobní potřebu - radost - uspokojení.
  Dobře, co jsem tedy stihl přečíst, popř. dočíst? Nyní Vám neodpovím ani na jednu z těchto možností, jelikož začnu tím, co čtu právě teď. Proč? Sám nevím - myslím si však, že na tom stejně nesejde.
  Dračí oči - právě po tomto titulu sahám každou noc do mé knihovničky. Jeho autorem je... Počkat - poznáte to, víte to? Pokud ne, postačí, když Vám jako nápovědu napíši toto; americký spisovatel, přezdívaný též „král hororu“. Ano, je jím samozřejmě Stephen King.
  Dračí oči jsou mou první „kingovkou“ vůbec. Nikdy jsem k hororu moc netáhl - knihy v tomto žánru jsou pro mě velkou neznámou a stejně tak i filmy (těch jsem sice několik viděl, ale zalíbení jsem v nich rozhodně nenašel). Je však pravdou, že toto vypravování s hororovým žánrem nemá téměř nic společného. Jedná se spíše o formu pohádky - ne však tak prostou. Pan King si to přebral po svém a stvořil něco více.
  Přiznám se, že mě zaujala obálka - temný mág, drak, kalich a sekera. To samo o sobě značí fantasy protkanou magickými praktikami, zlostnými intrikami a osudnými potyčkami. No, čekal jsem sice jistou přítomnost šermířských soubojů na život a na smrt, ale co nadělám.
  Věc, která mě lehce vyvedla z míry, bylo vyzrazení děje předem - částečně, hlavně z počátků. Autor v jedné kapitole shrnul důležité momenty a rozhodnutí a v následující začal s vypravováním pěkně od začátku.
  Pokud Vás zajímá, co říkám na autorův vypravěčský styl... Nemohu napsat, že by mě oslovil ihned od samého počátku - to v žádném případě. Dosti jsem v duchu protestoval. Postupem času - naštěstí - mě avšak vypravování autora nějakým způsobem zaujalo. I přes to ale tento slohový útvar sám o sobě moc v lásce nemám. Nejsem přímo spojen s postavou - nedokáži se do ní převtělit a vcítit. Lépe řečeno - dokážu, ale není to tak uspokojující.

  A nyní... Oslavné fanfáry, trubte! Proč? Konečně jsem dočetl Odkaz Dračích jezdců - konečně. A též bohužel, musím dodat. Alagaësii a postavy v ní jsem si opravdu zamiloval. To koneckonců dokazuje i hodnocení prvních dvou dílů, kde jsem podle mého tehdejšího bodování udělil 9/10 (nyní již hodnotím v procentech).
  Nechci se o tom příliš rozepisovat - to si nechám na recenze. No, respektive recenzi, jelikož jsem se rozhodl napsat jen jednu na oba závěrečné díly (pro upřesnění - Brisingr a Inheritance). Chvílemi jsem uvažoval i o zhodnocení kompletně celé tetralogie. Onu myšlenku jsem ale zavrhl.
  Jen bych chtěl dodat, že samotný závěrečný díl mě v několika věcech překvapil. Ať už se jedná o závěrečné stránky příběhu či ostrov Vroengard. Ach, ano, čtvrtý díl Inheritance byl dle mého nejvyvedenějším. Dále následoval díl třetí - Brisingr, díl druhý - Eldest a díl první - Eragon. Něco na tom bude, nemyslíte? Každopádně, recenzi plánuji napsat co nejdříve.

  A na co se tedy chystám po přečtení Dračích očí? V úterý jsem si ze zvědavosti zažádal o nabídku recenzních výtisků knihkupectví Knihcentrum.cz. Seznam byl plný zajímavých knih, opravdu; Star Wars, Assassins Creed, Guild Wars, The Walking Dead... Já si nakonec zažádal o Návrat Stínu (Lynn Flewelling).
  Zde pro upřesnění přikládám anotaci;

  Hrdinové Seregil a Alek právě dokončili svou nejzrádnější misi a vracejí se k dvojímu životu zhýralých šlechticů a vynikajících špehů. Osud však s nimi má ve světě plném nepřátel a čarodějů jiné plány…
  Po vítězství v Aurënenu se Alek a Seregil vracejí domů do Rhíminee. Většina jejich spojenců je však mrtvá nebo ve vyhnanství, a tak je těžké usadit se. S nadějí, že jim to přinese rozptýlení, přijímají úkol, který je má zavést zpět do Seregilova rodiště. Cestou jsou však uneseni, rozděleni a oba jsou prodáni do otroctví. Seregila drží při životě jen naděje, že je Alek naživu.
  Alekův podivný pán však nestojí o jeho život – chce jeho krev. Alekův jedinečný původ mu totiž má pomoci získat vzácný poklad, ovšem jen prostřednictvím mučivého procesu, který vyzkouší jeho tělo i duši a bezděčně jej i Seregila vtáhne do říše alchymistů a šílenců – a zaplete je s tajemným tvorem, který snad drží ve svých nelidských rukou celý jejich osud… Stane se z něj však zachránce, nebo vražedný netvor?

  Osobně se velmi těším a doufám, že mě příběh zaujme a bude se mi líbit.