streda, 15. mája 2013

První dojmy z Jmenuji se X

  Přeji všem krásný den! Naskytla se mi krátká chvíle u mého počítače a já se rozhodl, že ji využiji k napsání prvních dojmů a pocitů z knihy Jmenuji se X, jejíž autorkou je A. J, Molloy.
  Na začátek neuškodí, když o tomto díle uvedu několik informací - ať jste všichni v obraze.

                                                                                                                                                                    

Počet stran: 248
Žánr: erotika, sex
Provedení: vázaná
Věk: pro dospělé









  Dvaadvacetiletá americká studentka Alex (pro přátele X) přijíždí do Neapole, kde chce získat pro svou práci podklady o italské mafii. Hned první večer se v luxusní kavárně setká s elegantním mužem, který jí naprosto učaruje. 
  Marc Roscarrick - potomek šlechtického rodu - je přátelský, pohledný, inteligentní a neuvěřitelně přitažlivý. Kolem něj se však vznáší aura záhadnosti. Atraktivní muž v X probudí dosud nepoznanou touhu. Jeho tajemství je ale pro dívku šokující. 
Vztah X s Marcem je možný pouze za jeho podmínek. Dokáže se X vzdát svých přání a podřídit se? Své touze, ohromující přitažlivosti a erotickým tajemstvím, která ji děsí a vzrušují zároveň? 

                                                                                                                                                                      

  Žánr, jako takový, je pro mě v podstatě něčím novým - neznámým přesněji. Lehce jsem se s ním setkal u knihy Pod vlivem úplňku, ale toto je něco zcela jiného - čistá a nespoutaná erotika. Ptáte se, proč zrovna toto? Jednoduše, člověk by měl zkusit vše - udělat si přehled, a poté soudit či hodnotit.

  Podle ikonky na pravém panelu můžete zjistit, že nyní čtu Eldest, druhý díl ze série Odkaz Dračích jezdců. Při včerejší podvečerní hodině mi to ale nedalo a sáhl jsem po přitažlivě vzhlížející knize - Jmenuji se X.
  Nevím, co mě to popadlo, ale měl jsem nutkání otevřít knihu někde uprostřed a přečíst si pár odstavců. K mojí smůle jsem odhalil spoiler, který mi z větší části prozradil téměř celý děj. Opravdu skvělé, nemyslíte?

  Knihu jsem četl přibližně dvě hodiny. Za tu dobu jsem stihl prolouskat osmdesát stran. První z nich mi dělaly lehce problémy, protože styl psaní autorky mi moc neseděl, ale postupem času se to začalo zlepšovat a já stylu z větší části přivykl.
  Když porovnám prozatím přečtený obsah s jinými LS, nejedná se o nic originálního ani převratného.

  Jak je to vlastně s onou erotikou? Vylíčení pohlavního styku mezi Marcusem a Alexandrou (hlavní postavy) zabralo celkově osm stran - jednu kapitolu. Moc to na mě, abych se přiznal, nezapůsobilo. Netvrdím, že si s tím autorka nepohrála, ale žádný dech beroucí efekt to rozhodně nemělo. Zatím, ještě jednou píši - zatím, to jako erotický příběh moc nevypadá. Ve výsledku to ani není ona erotika, co mě přitahuje. Je to spíše tajemství, které Rossarick odhalil a Ixko se s ním teď musí porvat. V tomto ohledu je příběh v něčem originální. Není to žádný mafián, gangster, nebo nájemný vrah. Pokud knihu budete číst, nebudete onu skutečnost čekat a v jistém směru Vás i překvapí.
  Inu jsem doopravdy zvědav, co se bude dít dále a jak to vše dopadne. Zcela nepochybně mě nemine ani další sexuální obsah a pochybné praktiky,  ke kterým se to pomalu, ale jistě blíží.

  Příspěvek zakončím krátkým pohledem na hlavní postavy. Alexandra mě vůbec neoslovila - není na ní nic zajímavého ani neobyčejného. U Marcuse Rossaricka tomu není zrovna úplně jinak, ale jeho tajemství, které je v jeho životě velmi důležité, mne alespoň v něčem upoutalo. Mimo to se jedná o obyčejnou a všem známou předlohu pro sexy muže - rovné, krásné a bílé zuby, oslnivý úsměv či úšklebek, precizně vysekané tělo, neobvyklé lícní kosti, uhrančivý pohled,...  Všichni víme, co tím myslím.



utorok, 14. mája 2013

Čtení pomáhá

  Ahoj všichni! Právě jsem se zapojil do dobročinného projektu, jenž nese název Čtení pomáhá. Oč jde? Tento projekt každým rokem rozděluje deset miliónů korun na dobročinné účely a o tom, kdo pomoc obdrží, rozhoduje právě samotný čtenář.
  Každý školák/student, který se zapojí, získá po úspěšném dokončení testu odměnu padesát korun - tuto sumu věnuje jednomu z charitativních účelů podle svého uvážení.
  Přesněji, registrovanému uživateli je nabídnut seznam knih, z něhož si v danou chvíli vybere např. Eragona. Knihu roz-klikne a spustí se mu test. Odpoví-li bezchybně na pět otázek, je úspěšným řešitelem a dostává odměnu formou, jenž je napsána výše.

  Jediným mínusem je ale skutečnost, že pokud studujete na střední škole, nemůžete vybírat z knih jako jsou Eragon, Zaklínač či Pán prstenů.

  Více informací najdete na oficiálním webu přímo ZDE

štvrtok, 9. mája 2013

Pod vlivem úplňku


Orig. název: Chased by Moonlight
Autor: Nancy Gideon
Počet stran: 328
Díl: 2
Žánr: krimi/detektivky, nadpřirozeno

Hodnocení: 8/10









Anotace (Fragment)

  Detektiv Charlotte Caissieová musí řešit střet zájmů. Její nadpřirozený přítel Max, který stojí v čele podsvětí v New Orleans, je obviněn z brutální vraždy mladé dívky. Charlotte si chce zachovat objektivitu při vyšetřování a očistit Maxovo jméno, proto se od něho na čas odloučí. Když se Max zaplete s tajemným cizincem, situace se ještě více komplikuje. Kdo stojí na čí straně? Je pravda, že cizinec chce Maxovi pomoct nebo ho stáhne ke dnu?

                                                                                                                                                                     

 
Vítejte u dnešní recenze na knihu Pod vlivem úplňku, jenž má na svědomí americká autorka Nancy Gideon. Ihned na začátku musím zmínit, že jsem se rozhodl psát recenze v jiné podobě - tímto příspěvkem počínaje. Upřímně si myslím, že budou přehlednější, stručnější a výstižnější.
  To by bylo na úvod. Nyní se již společně pojďme podívat, co nám titul Pod vlivem úplňku přinesl;

                                                                                                                                                                  

  Kombinace krimi, nadpřirozena a erotiky mne naprosto uchvátila. Bylo to tajemné, čtivé, žhavé a hlavně neotřelé.
  Erotické momenty udělaly v příběhu své. Dodávaly knize náboj a dokázaly zaujat svou neostýchavostí. Je pravdou, že obě dvě hlavní postavy byly velmi nadržené a sexuchtivé, ale tato skutečnost bude vadit jen málokomu - přiznejme si, kdo z nás by si to odepíral?
  Jak může žánr nadpřirozena napovídat, v knize se vyskytovaly paranormální bytosti - kožoměnci. Já osobně nadpřirozenu holduji. Upíří či vlkodlaci mě v knihách prostě vždy dostanou a zde tomu nebylo jinak. Pokud k tomu přibude fakt, že kožoměncem byla i hlavní mužská postava, Max Savoie, nový vůdce obrovského impéria v New Orleans a přítel detektivky Charlotte Caissieové, znamená to mnoho problémů, osobních překážek a nadměrnou spoustu čtivých a zajímavých okamžiků.

  Max Savoie, milostný přítel detektivky Charlotte a vůdce podsvětí v New Orleans a kožoměnecké komunity, je obviněn z vraždy mladé dívky - dcery majitele mnoha podniků a institutů. Tvrdí, že je nevinný a nic s tímto činem nemá společného. Důkazy stojí ale proti jeho slovům. Hlavní vyšetřovatelka Charlotte se ocitá v těžké a svízelné situaci. Do vyšetřování se ji staví osobní vztah a city k obviněné osobě. Věří v to, že Max mluví pravdu a za vraždu není odpovědný, ale skutečnost, že podle všech úsudků čin spáchal kožoměnec, je na nepříjemných pochybách. Vztah začíná skomírat a dostává se do něj pocit nedůvěry.
  Nic není takové, jako dříve. Charlotte ale Maxe miluje a nemůže bez něho vydržet. To, že se na čas rozhodnou kvůli vyšetřování vztah přerušit a navzájem se od sebe oddálit, jen prohlubuje její osamělost. Na druhou stranu však může její cesta k rozřešení případu v klidu pokračovat - tím si u svých nadřízených kompenzuje nepřípustné hrátky s hlavním podezřelým.
  V okamžiku, kdy do města přijíždí záhadný cizinec, jenž se upne k Maxovi, se pro Charlotte případ ještě více zaplétá. Na mocného muže má špatný vliv a zdá se, že ho tahá na špatnou stranu. Za tím vším ale Max Savoie sleduje něco více. Jeho nový přítel ví spoustu věcí, jenž ho zajímají. Chce se dozvědět více o své matce, a také o tom, co se skrývá za jeho schopnostmi a původem - je si vědom toho, že je silnější a mocnější, než ostatní kožoměnci, ale neví, co to sebou nese a jaké možnosti se mu otevírají. Odpovědi jsou na dosah a to si nemůže nechat ujít - i když to obnáší spoustu problémů.

  Nyní krátce k postavám. Dám přednost ženě, tudíž Charlotte Caissieové. Odvážná, silná, přesvědčující, sexy - to je pár slov, jenž ji charakterizují. Ve svém životě zažila mnoho bolesti a utrpení. Tyto strašlivé momenty se jí stále vracejí a nedokáže na ně zapomenout. Je však odhodlaná se svému strachu postavit a čelit mu. Jako detektiv u policie má skvělou a nepošpiněnou pověst. Ve chvíli, kdy si ale začne zahrávat s přitažlivým a charismatickým Maxem Savoiem, se o ní v kruzích začnou šířit různé zvěsti. Média jsou stále na pozoru a nechtějí si nechat ujít žádný detail, jenž jejich vztah může nabízet.
  O Maxi Savoiemu se již blíže zmiňovat nemusím. V řádcích a odstavcích výše se toho o něm píše nemálo. Za zmínku ale stojí to, že oproti bývalému muži, Jimmymu Legerovi, jenž vedl impérium, zastává rozumná slova a klid. S partnery se rád setká osobně a drží se od nekalých praktik. Věří, že věci se můžou dělat i čestně.

  Při hledání na internetu jsem zjistil, že tato série s názvem Moonlight (Úplněk), obsahuje čtyři tituly;   Masked by Moonlight, Chased by Moonlight, Captured by Moonlight a Bound by Moonlight. Dva z nich byly zatím přeloženy do češtiny a vydány nakladatelstvím Fragment.
  Tomu ale není konec. Na tuto sérii navazuje Shadows a.k.a. By moonlight, kde se setkáte s novými hrdiny, páry a zápletkami. Děj se opět odehrává v New Orleans a na scéně jsou známí kožoměnci, mezi nimiž se začíná strhovat k rozbrojům.

  Abych se přiznal, knihu jsem přečetl během několika sezení. Byla napsána velmi čtivě a samotné téma mne více než-li zaujalo. Pod vlivem úplňku hodnotím 8/10.
  Velmi rád si počkám na další přeložené díly, jenž vyjdou pod křídly Fragmentu. Je mnoho otázek bez odpovědí a slov bez činů - zkrátka, autorka mne dostala!
  
Chtěl bych poděkovat nakladatelství Fragment, jenž mi poskytlo recenzní výtisk ke zpracování!

piatok, 3. mája 2013

Povídání s...


  Ahoj, dnes přicházím s druhým příspěvkem k rubrice Povídání s...! Minule jsem byl ve společnosti Damona Salvatore z Upířích deníků a dnes je mým společníkem Vámi tak oblíbený Gus Waters z knihy Johna Greena; Hvězdy nám nepřály.   Doufám, že se Vám to bude alespoň z části líbit. Řeč Guse mi nebyla moc blízká, takže u něj někdy můžete objevit spisovnější slova. (Já vím, já vím...)

                                                                                                                                                                   

  Toulám se po přelidněném náměstí a hledám volné místo k sezení. Najednou jedno zahlédnu na konci postranní řady. Ve stínu malého stromu sedí kluk, přibližně stejného věku jako já sám. Má na sobě obyčejné džíny a přiléhavou modrou košili. Vypadá přátelsky a mě už bolí nohy - jdu k němu.

: Ahoj, jsem Radek. Jak se vede?

Augustus: Ahoj, cítím se skvěle. Jsem jako na horský dráze, která jede jenom nahoru, kamaráde. (sebejistě se zašklebí) Já jsem Augustus, ale můžeš mi klidně říkat Gus, jestli chceš. Je to kratší a pohodlnější, nemyslíš?

: Nepochybně. (potřeseme si rukou) Zdá se, že ti nic nechybí.

Gus: No, jak se to vezme. (pobaveně si povytáhne nohavici a odhalí protézu)

: Co se stalo? (zajímá mě)

Gus: Trošku jsem se potkal s osteosarkomem, ale nic vážného. Vypadá to, že mu moc nechutnala. Vše ostatní mám na tom správném místě, naštěstí.

: Chápu. (zasměji se)

Gus si mezitím sahá do kapsy od džínsů, vytahuje krabičku cigaret a jednu si vkládá do úst

: Ty kouříš? (ptám se udiveně)

Gus: (vytáhne si ji z úst) Ne.

: Tak... co děláš s stou cigaretou?

Gus: Připadá ti snad, že je zapálená? (prsten poklepe na její konec)

: No, to ne. (pozvednu jedno z obočí)

Gus: Tak vidíš. (chvíle ticha) Pořád ti to nedochází, že?

: To máš pravdu, nedochází.

Gus: Je to metafora, chápeš? Strčíš si zabijáka do pusy, ale nenecháš ho zabíjet.

: Zajímavé (konstatuji nahlas). Ale líbí se mi to. (Gus spokojeně pokyvuje hlavou)

Gus: Hraješ rád videohry?

: Jasně. V počítači mám her spoustu.

Gus: A říká ti něco hra Povstalci? Na počítač to sice není, ale je to fakt kruté. Můžeš ji ovládat i pomocí hlasu, což dodává všemu na skutečnosti. Ve dvou to je vážně super. S Izákem, to je jeden slepec, se vždycky hodně nasmějeme.

: Zní to skvěle, ale ještě jsem o ní neslyšel.

Gus: Tak to si ji spolu musíme někdy zahrát. Ani nevíš, o co přicházíš, člověče.

: Nejsem proti.

Gus: Co ale určitě musíš znát, je kniha Cena úsvit. Zombíci, krev, drsní chlapi... Prostě nářez.

: Čtu rád, ale... krev a zombíci nejsou v mém hledáčku. (mnu si bradu) Takže ani tohle mi nic neříká.

Gus: Sakra (zakleje), co ty jsi za člověka? (bere to však s humorem a šťouchne mě do ramene)

: A co dívka (přecházím k jinému tématu), máš nějakou?

Gus: Hazel Grace (odvětí krátce).

: Jak dlouho spolu jste?

Gus: Když se to tak vezme, my spolu vlastně nechodíme. (prohrábne si vlasy) Znamená pro mě ale vše. Rozumíme si a když jsme spolu, je nám neuvěřitelně dobře. Je to výjimečná dívka. Odvážná a silná. Ke všemu přistupuje s nadhledem a svého osudu se nebojí. Pokud jsi viděl film V jako vendeta, je stejně okouzlující jako hlavní hrdinka. Taky je dost chytrá a má odpověď snad úplně na všechno. Vzájemně se doplňujeme a nikdy ji nechci ztratit - nikdy. Budu s ní tak dlouho, dokud to jen půjde. (odmlčí se) Až přijde konec, budu svírat její dlaň... (zatne pěsti)

: Musíš ji mít doopravdy velmi moc rád. Rád bych ji někdy poznal.

Gus: (kývne hlavou a se smutným úsměvem vstává) A já zase rád poznal tebe. Mimochodem, celé moje jméno zní Augustus Waters. Vyhledej si mě a pokud chceš, napiš mi. Představím tě Hazel Grace i starému slepci. Můžeme společně někam zajít, nebo si sednou k Povstalcům.

: Skvěle, bez váhání ti napíšu. Moc se na vás všechny budu těšit. (vlídně se usměji a rozloučím se s ním)

štvrtok, 2. mája 2013

Rozdělená srdce



Orig. název: Splitterherz
Autor: Bettina Belitz
Počet stran: 480
Díl: 1
Žánr: dívčí román

Hodnocení: -7/10









Anotace (Fragment)

  Po přestěhování je sedmnáctiletá Elisabeth naštvaná snad na celý svět - přišla o všechny kamarády, na venkově není moc příležitostí k zábavě a navíc rodičům to tam naprosto vyhovuje. Všechno změní setkání s Colinem. Proč ji tento kluk od začátku neuvěřitelně přitahuje, to nedokáže vysvětlit. Chová se divně, odtažitě a dává Elisabeth jednu hádanku za druhou. Jaké je jeho tajemství? Co skrývá? Svým pátráním odhalí Elisabeth pravdu - její rodině, Colinovi i jí hrozí velké nebezpečí.

                                                                                                                                                                      

  Naprosto okouzlující obálka, nemyslíte? Vážně, velmi moc se mi líbí. Vzhled této knihy bylo to první, co mě zaujalo. I samotný název zněl zajímavě - Rozdělená srdce. To, že kniha obsahovala tolik stran, respektive necelých pět set, jsem si uvědomil až poté, co jsem ji držel v rukou. Byl jsem dosti překvapen.
  Při procházení blogu jsem objevil jeden můj příspěvek, jenž nese název Rozdělená srdce gradují. S dovolením jej sem přenesu a následně se ke všemu vyjádřím;


  Pokud jste četli mnou psanou Měsíční chvástačku, nepochybně si pamatujete slova psaná k této knize. Nebyla vůbec přívětivá a dosti jsem kritizoval děj. Také se mi nelíbilo zdlouhavé roztahování situací a chybějící náboj. V podstatě se nic nedělo.
  Vše, co jsem psal, byla pravda. Nyní jsem se ale rozhodl, že zde napíši kratší článek o tom, jak mne tato kniha po jedné třetině neuvěřitelně upoutala. Nevěřil jsem v to, přiznávám se.
  Pokud si člověk přečte anotaci k této knize, v podstatě mu nic neprozradí. Jen že všem hrozí nebezpečí a její nový objev, záhadný chlapec jménem Colin, skrývá tajemství, jenž se hlavní hrdinka Elisabeth postupně snaží odhalovat.
  Nevěděl jsem tedy, co přesně od knihy očekávat. Obálka mi ihned padla do mého oka. Vypadá doopravdy skvěle, nemyslíte? Navíc, tajemná romantika s nádechem napětí je přesně ten typ knih, jenž mi sedí.
  Při žádání o recenzní výtisk jsem si ani nevšiml, ach ta má nevšímavost, že kniha má necelých pět set stran! Když k tomu přidáte fakt, že písmena jsou velmi malá a okraje úzké, vyjde Vám čtení na doopravdy uctivě dlouhou dobu.
  Abych se ale vrátil k podstatě tohoto příspěvku. Po jedné třetině, jak jsem již psal výše, děj konečně (konečně!) začíná gradovat. Pryč je to nudné, podrobné popisování děje a psaní o naprosto zbytečných věcech. Nyní se do příběhu začínají zapojovat záhadná tajemství, jenž ve mně vznítila podnět nového zájmu. Mimo to se na scéně více objevuje Colin. Jsem zvědavý, co se z něj nakonec vyklube. Možná to bude upír, ale to se mi moc nepodobá. Vlkodlak? Také možnost. Jeho vztah ke koním ale s nějakou zrůdou moc souvislostí nepobírá. A rodina Elisabeth? Dialog jejich rodičů naznačil, že něco není v pořádku. Venkov měl vše změnit, ale spíše se zdá, že jen věci zhoršil. S Elisabeth se začíná dít něco podezřelého. Má nevysvětlitelně živé sny a většinou v nich vystupuje odstrčené dítě, jenž matka nechce ani kojit a své mléko raději vstřikuje pryč.
  Co mě docela irituje je, že Elisabeth stále pociťuje slabost a téměř na každém místě si lehne a zdřímne. Asi to bude mít něco společného se záhadami kolem. Uvidíme. Jsem napjatý a plný nových očekávání. Rozdělená srdce, nezklamte mne!

                                                                                                                                                                       


  Jak se tedy na vše dívám nyní? Upřímně, Rozdělená srdce ve mně vyvolaly rozporuplné pocity. Z jedné strany je příběh originální a postavy z části sympatické, ale napříč tomu je naprosto zbytečně zdlouhavě napsán děj a v některých momentech jsem měl chuť knihu zavřít a již nikdy ji neotevřít. Zejména v první části, kdy se hlavní hrdinka Ellie seznamovala s tím, jaké to je býti na venkově a ne ve městě. Doopravdy jsem se nudil.
  Výše, v mém textu z minulosti, jsem psal, že se kniha po jedné třetině začala stávat poutavou a čtivou. Lehce bych to opravil - po třetí čtvrtině. To je podle mého názoru dosti pozdě. Kdybych měl být ale optimistou, tak lépe někdy, než-li nikdy.
  Obrovským mínusem byla již zmiňovaná délka textu. Autorka to podle mého úsudku prostě a jednoduše přehnala. Neudělala by vůbec špatně, kdyby příběh zkrátila na pouhou polovinu. Věřte, že se to udělat dalo. Pokud by tedy byl příběh zkrácen a ponechány jen ty části, které jsou čtivé, vzešlo by z toho dílo, které bych ohodnotil nejméně +8/10!
  K celé první polovině se tedy není proč vyjadřovat.

  Co se musí autorce nechat, je skutečnost, že to s perem umí. Má velkou představivost a pravděpodobně i zkušenosti. Napsat dívčí román o tolika stranách chce i jistou odvahu. Toho si upřímně cením. Avšak to, že jsem čtení vydržel až do samotného konce neznamená, že to vydrží i dívka, která má jiné starosti a popř. knihy ke čtení.

  Kým nesmím v této recenzi ještě opomenout, jsou dvě hlavní postavy. Sedmnáctiletá Ellie mi přišla jako rozmazlený fracek, jenž má vše, po čem si zamane a nosí nosánek až příliš nahoře. S průběhem času ji ale prostředí venkova změní a stane se z ní snesitelná a v celku přitažlivá dívka.
  Collin - tajemný mladík, opředen mnoha záhadami a nejasnostmi. Straní se společnosti a žije sám se svým ořem a kocourem v tichém lese. Dívky v něm vidí nesympatickou a ne příliš přitažlivou osobu - nelíbí se jim. Ellie však silně přitahuje a podněcuje v ní zájem.
  Další důležitou postavou se ukáže býti otec Elisabeth. Tajemství, jenž před svou dcerou střežil již od jejího narození, se pomalu začíná drát na povrch. Vše je ještě podivnější, když se ukáže, že je jistým způsobem propojeno s Collinem.

  Ještě jednou musím napsat, že námět knihy byl doopravdy chvályhodný. Bylo to něco nového. Postavy se sice až tak moc nelišily od svých kolegů z jiným dívčích románů, ale pointa, lehce hororová, mě zaujala.

  Musím se přiznat k tomu, že při čtení posledních stran jsem nechtěl, aby kniha ještě skončila. Napětí začalo stoupat, vše spět až k samotnému vyvrcholení, ale - byl jsem lehce zklamán. No, lehce, docela dosti. Čekal jsem nějaké velké finále, jenž by mi vyrazilo dech z plic. Nakonec z toho vzešlo takové finálečko.
  Nadmíru mě mrzí, že to takhle dopadlo. Hodnocení -7/10 je dosti mizerné. Co se dá ale dělat, musím být objektivní. Kniha by měla býti poutavou ve více místech, než jen v pozdní druhé polovině.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku!