piatok, 24. januára 2014

Dračí oči


Orig. název:
 
The Eyes of the Dragon
Autor: Stephen King
Počet stran: 343
Díl: /
Žánr: fantasy, dobrodružné, vyprávění

Hodnocení: 84%










Anotace
Bylo nebylo byl jednou jeden zlý čaroděj… a dračí srdce a princové… ďábelský mág a temná věž… starobylý hrad a strašné tajemství. Stephen King vás tímto dílem, plným magického zla, odvahy a šlechetnosti, uchvátí do ledového sevření a odvede do nejděsivějšího a nejnesnesitel­nějšího království špatnosti… a ponechá na vás, co je pravda a co fantazie… neříkejte, že nejste zvědaví!

                                                                                                                              

  Na začátku jsem vůbec nevěděl, do čeho se pouštím. Jednoduše jsem si řekl, že není od věci přečíst si něco od krále hororů - Stephena Kinga. Vyrazil jsem tedy do místní knihovny a ptal se po jeho jméně. Na výběr jsem měl několik polic. Upřímně, vybíral jsem podle obálky. Většina avšak byla děsných... Nadále jsem brouzdal různými díly v naději, že něco zajímavého naleznu. Samozřejmě, bylo to ode mě trošku nespravedlivé - důležitý je obsah. Co naplat, zahlédl jsem temně vzhlížející obálku, na které se pyšnila dračí hlava, sekyra, čmoudící kalich, dračí srdce a děsivý, bledý mág. Promiňte, pro ukázku jsem zvolil jinou verzi - tahle se mi líbí o něco více. Pohledem jsem projel zadní stranu vazby, kde se vyskytovala anotace; Bylo nebylo... Jako první mi hlavou problesklo, že se nejspíše jedná o pohádku. Byl jsem lehce překvapen, nešlo mi to k sobě - král hororů a pohádka? Chvíli jsem nad tím přemýšlel a na to pokrčil rameny. Proč ne, řekl jsem si.

  Z počátku jsem se musel adaptovat na Kingův vypravěčský styl. Vyprávění samo o sobě jsem snad nikdy nečetl. Přiznávám se, místy mi to dělalo problémy - takto to bylo i u čtení prvního díla, které bylo psáno přítomným časem.
  Dobře, na vypravěče v podobě autora jsem si zvykl, ale co ten chronologický sled událostí? To, že mi autor dopředu prozradil, co se událo v budoucnosti a skákal sem a tam... Raději bych se vše dozvěděl sám
, i když by to znamenalo další strany knihy navíc. Naštěstí to nebylo tak časté - vyskytovalo se to zejména na začátku vyprávění.
  
  Dobro a zlo - klasický motiv pohádek. I zde tomu nebylo jinak. Zlo v podobě temného mága Flagga a dobro jako mladý, šlechetný princ Petr. Najdeme zde i typické vedlejší postavy - budižkničemu a pomateného mladšího bratra Petra Tomáše, nemotorného krále Rolanda či věrného přítele Petra... ehm, nevzpomenu si na jméno (stávat by se to nemělo, ale knihu bohužel nemám při sobě).
  Jelikož je děj lehce předvídatelný a svým způsobem byla kniha napsána pro malou dcerku Kinga Naomi, není těžké odhadnout, jak vše skončí. I když - závěr chystá malé překvapení. Alespoň já to nečekal. Otevírá se jím navíc další prostor pro možné díly. Nevím, jestli se do nich nakonec King pustil, ale řekl bych, že kdyby přeci jen ano, budou zajímavější a poutavější než Dračí oči. Pokud jste knihu četli, víte proč.

  I když se jedná v podstatě o pohádku, v díle nalezneme i momenty, které malé děti zrovna slyšet nemusí - vlastně je nejspíše ani nepochopí. Král, který není na ženy... Ano, nakonec zplodí dva syny, ale ona skutečnost mluví za vše. Dále třeba moment, kdy se král chystá k souloži a jeho žena je zaskočena jeho přirozením - král odpovídá, že žezlo musí být nejdříve ukuto (všichni určitě chápou).
  Kniha je také plná poučení a situací, kdy se i starší člověk zamyslí nad významem slov. Hraje zde roli spravedlnost, které se nakonec dostane zadostiučinění. Velmi moc se mi líbil motiv, že i uznávaný a vysoce postavený člověk je vlastně obyčejnou bytostí, která se může hrabat v nose nebo močit do ohniště - asi si umíte představit, jak na to reagoval jeden z jeho synů.
  Ano, anotace toho moc neprozrazuje, proto se lehce dotknu i děje.

  Být mladším bratrem, který nemá nárok na trůn, není samo o sobě nic potěšujícího. Zvláště, když je navíc jeho sourozenec očividným oblíbencem samotného krále. Ve všem jej převyšuje, je chytřejší, hezčí, charakternější. Jednoduše jeho pravý opak...
  Ve skrytu hradu se však kují ďábelské pikle proti samotnému králi. Za vším stojí vypočítavý mág Flagg, který lační po chaosu a krvi. Jeho cílem je ovládnout království z pozice nevinného rádce, a poté rozpoutat nepokoje, které by přešly až do zničující války. Skutečnost je taková, že se o to snaží již po mnoho generací - ano, jeho věk je vyšší, než se může zdáti.
  Když je král odstraněn, na trůn samozřejmě nastupuje dědic Petr. V tuto chvíli však není všem piklím konec - Petr není slabomyslným a lehce ovlivnitelným. Flagg proti němu nemá šanci, což sám ví. Má však plán - ten se mu podaří uskutečnit. Petr je odsouzen za vraždu svého otce do Jehly, temné a vysoké věže, z které není úniku. Na trůn se dostává jeho mladší bratr Tomáš.
  Plány ovšem někdy nemusí vyjít tak, jak si to jeho tvůrce představoval. Flagg totiž netuší, že jej při vraždě krále viděl právě Tomáš. Nic však nedává najevo a společně s ním začíná vládnout království. Roky plynou a když se zdá, že Flaggův plán vyjde, situace nabírá zcela jiný směr...

štvrtok, 23. januára 2014

Návrat stínu


Orig. název: 
Shadows Return

Autor:
 Lynn Flewelling

Počet stran: 288
Díl: 4
Žánr: fantasy, dobrodružné
Hodnocení: 89%

Knihu můžete zakoupit ZDE










Anotace

Hrdinové Seregil a Alek právě dokončili svou nejzrádnější misi a vracejí se k dvojímu životu zhýralých šlechticů a vynikajících špehů. Osud však s nimi má ve světě plném nepřátel a čarodějů jiné plány…
Po vítězství v Aurënenu se Alek a Seregil vracejí domů do Rhíminee. Většina jejich spojenců je však mrtvá nebo ve vyhnanství, a tak je těžké usadit se. S nadějí, že jim to přinese rozptýlení, přijímají úkol, který je má zavést zpět do Seregilova rodiště. Cestou jsou však uneseni, rozděleni a oba jsou prodáni do otroctví. Seregila drží při životě jen naděje, že je Alek naživu.
Alekův podivný pán však nestojí o jeho život – chce jeho krev. Alekův jedinečný původ mu totiž má pomoci získat vzácný poklad, ovšem jen prostřednictvím mučivého procesu, který vyzkouší jeho tělo i duši a bezděčně jej i Seregila vtáhne do říše alchymistů a šílenců – a zaplete je s tajemným tvorem, který snad drží ve svých nelidských rukou celý jejich osud… Stane se z něj však zachránce, nebo vražedný netvor?

                                                                                                                                 

  Dočetl jsem Odkaz Dračích jezdců, a poté přečetl Serafínu a Dračí oči - byl jsem jednoduše ve fantasy rozpoložení, které jsem neměl důvod opustit. Jako další následoval Návrat stínu americké fantasy spisovatelky Lynn Flewelling. Upřímně, nikdy dříve jsem o ní neslyšel - což pochopitelně znamená, že o její tvorbě též ne.
  Nyní je však všemu jinak. Po dočtení tohoto díla jsem navíc došel k velmi potěšujícímu závěru, a sice že autorčin styl psaní je velmi poutavý a zajímavý. Jsou knihy, které se mému čtenářskému srdci téměř ani nepřiblíží. Nu, v tomto případě bylo mé srdce zasaženo s přesností, která se jen tak nevidí. Kniha (autorka) mi neskutečně sedla, jednoduše řečeno.
  Možná si někdo z Vás všiml, že se jedná již o čtvrtý díl. Ano, ty předchozí jsem nečetl a ano, přiznávám se, že jsem byl občas lehce zmaten. Např. ve chvíli, kdy se hovořilo o postavě, která hrála jistou roli v minulosti. V podstatě na tom ale nesešlo - většinu jsem si byl schopen domyslet a doplnit během příběhu. Postavy se navíc při flashbacku nezdržely jen u stručné vzpomínky.
  Alchymie, meče, magie... Tato tři slova mají pro některé opravdu hodnotný význam. Nemohu říci, že jsem pravý čtenář fantasy literatury, ale i ve mně vzbuzují obrovský zájem a vlnu vzrušení. Asi již tušíte, proč o tom píši - Návrat stínu toto vše obsahoval. Můžete třeba zažít nevšední počínání alchymisty, které se spíše podobá nekromantským praktikám (na nekromanty samotné můžete narazit také), být svědky spřádání magických formulek, bojů na život a na smrt či potkat bytosti, které byste v žádném případě nečekali.  

  Jak to tak bývá, ne všechny země spolu vycházejí v dobrém. I zde tomu nebylo výjimkou. Popravdě, co by to taky bylo za fantasy knihu. Ale co takové otroctví? Již podle anotace můžete vidět, že do něj budou Alek (mladý, nezkušený, citlivý a impulzivní) i Seregil (sympatický, neoblomný a sebejistý) uvrženi. Skvělý nápad, dle mého. Otroctví se však nepraktikovalo ve všech zemích - tam, kde vyrůstali oba dva hlavní hrdinové, nic takového neznali. To znamená, že museli být převezeni - přes moře. A jak se do něj vůbec dostali?
  Když už se začínali dva hrdinové nudit a občasné špionáže nepostačovali jejich potřebám, byli předvoláni před královský trůn. Královna Phoria (ano, muži i ženy si byli rovni) pro ně měla speciální úkol (nejen to však bylo předmětem předvolání). Klia, mladší sestra královny a velitelka svého oddílu, měla býti za doprovodu doprovozena zpět do království. Zdánlivě jednoduchá cesta však přinesla něco, co by ani v tom nejděsivějším snu nikdo z nich nepředpokládal. Vše nabírá obrátky ve chvíli, kdy je vyslaná družina přepadena a všichni jsou nemilosrdně zabiti - tedy až na Aleka a Seregila, kteří byli, pro ně z nepochopitelného důvodu, ušetřeni. Na tom by ještě nebylo nic tak zvláštního - přepadení byla na denním pořádku. Když ale na scénu přicházejí znetvořené, zkroucené a ohavné bytosti, společníci nepochybují o práci nekromanta. Ten jediný byl schopen něco takového vyvolat. Přemožení a zmrzačení partneři se po dlouhé době plné temnoty probouzejí na vlhkém, páchnoucím a kolébajícím se místě. Všude okolo hulákají lidé, které avšak nevidí, jelikož jsou obklopeni dřevěnými zdmi. Jedno je však jasné - cizí řeč poukazuje na to, že jejich rodná země se nezadržitelně vzdaluje. A co hůře, Alek ani Seregil neví, jestli je ten druhý vůbec živ.
  Popis jejich otroctví mě velmi zaujal. Pravda, četl jsem i názory, že byl zdlouhavý a zbytečně moc roztahaný. Já to však vítal - navíc, podrobnější popisování zdůrazňovalo to, jak bylo vše stereotypní. Jediné, co je drželo při vědomí, byla touha dostat se pryč a najít toho druhého. Nevěděli, že jejich pánem je tentýž člověk. Den za dnem zdlouhavě plynul - pro každého z nich však jiným způsobem. Zatímco Seregil většinu času proseděl v cele, na Aleka čekalo něco mnohem horšího - svým způsobem. Padl totiž do hledáčku mocného alchymisty, který byl zároveň i jejich pánem. To samo o sobě neznamenalo nic dobrého.

  Bolest, bolest a zase bolest... Seregil ani Alek nebyli jen tak nějací psi, kteří by se dali snadno zkrotit. Jasně dávali najevo svůj postoj a to jim přineslo nespočet ran a trestů. U Aleka to ale zašlo ještě dále. Jak jsem psal, dostal se do hledáčku alchymisty. Nyní, když byl u něj, vše mohlo započat. Podivné testy, výzkumy, odebírání esencí z jeho těla, kruté zacházení... Na druhou stranu však bylo pravdou, že jejich pán neměl z krutého zacházení kdovíjakou radost. Chtěl jen, aby ho jeho majetek poslouchal a nedělal problémy. Za spolupráci byl schopen Alekovi naservírovat maso a nalít třeba horký čaj. Jedno však bylo jasné - Alekův význam byl obrovský.
  Aby toho nebylo málo, minulost se vrací, respektive dávný přítel/zrádce. Jeho úloha bude zprvu záhadnou, poté však do sebe začne vše zapadat.

  Říkáte si, že je to jen další fantasy dílo z mnoha? Nu, ne tak úplně. Nemyslím si, že mnoho autorů stvořilo svět, ve kterém je bisexualita zažitým stereotypem a při pohledu na dva objímající se muže ostatní neřeknou ani slovo. Správně, Alek a Seregil jsou milenci - sdílí spolu nejen povolání, ale také postel a život. Vsadím se, že některé čtenáře by to od čtení ihned odradilo. Viz. můj bratr, který při tomto zjištění na knihu už ani nesáhl.
  V mém případě to mělo zcela opačný efekt. Přeci jen - je to originální. A milostný poměr mezi dvěma muži? Láska je láska. Autorka navíc do žádných podrobných popisků nočních hrátek nezacházela...

  Návrat stínu jsem přečetl během několika okamžiků. Příběh mě doslova pohltil. Obě dvě hlavní postavy se mi navíc velmi zalíbily a přiznávám, že se Alek a Seregil stali mou oblíbenou knižní dvojicí. Nepochybně si přečtu i předcházející díly. Vsadil bych vlastní vlasy (kterých si vážím) na to, že i ony jsou stejně čtivé.
  Děj měl jinak jasný cíl. Vše, co kniha obsahovala, bylo svázáno s hlavní linií - žádné odbočky ap. Příběh byl navíc psán z pohledu více postav - děje se průběžně střídaly, což vždy oceňuji, protože to dodává dílu na spádu a napětí.



Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Knihcentrum
  

nedeľa, 5. januára 2014

Serafína - Příběh draků


Orig. název:
Seraphina

Autor:
 Rachel Hartman

Počet stran: 352
Díl: 1
Žánr: fantasy

Hodnocení: 79%










Anotace
V zemi zvané Gored žijí již po desetiletí lidé a draci v míru. Po tajemné smrti lidského prince je však příměří ohroženo. Podaří se Serafíně, která před světem skrývá své životní tajemství, odhalit skutečného vraha? Budoucnost draků je v sázce a v Goredu již není pro nikoho bezpečno.

                                                                                                                                                                   

  Na Serafínu jsem se svým způsobem dosti těšil. Fantasy - draci - magie - souboj o moc. No, během čtení této knihy jsem však zjistil, že se můj předpoklad zúžil na fantasy - draci. Nu, ano, souboj o moc se zde nacházel - draci, kteří neuznávali Smlouvu, se chystali k převratu. Ale má představa takového boje je lehce jiná - meče, magické formule, vydírání, intriky... Můžete si říci, draci přeci nemohou uchopit meč a máchat s ním kolem sebe. To však v tomto případě není pravda, což se za nemalou chvíli dozvíte.
  Nemohu tvrdit, že jsem byl nadmíru zklamán, to v žádném případě, ale čekal jsem od celého příběhu něco více. Musím ale podotknout, že autorčin debut je sám o sobě úctyhodným. Myslím si, že vyvolal mnoho kladných reakcí, včetně té od Paoliniho (viz. obálka). Háček je jen v tom, že se autorka netrefila do mého vkusu - nezasáhla jednoduše mé čtenářské srdce. 
  Jelikož se jedná o recenzi, neměl bych opomenout i světlé stránky - a několik jich zde bylo, to žádná. Velmi se mi líbila myšlenka přeměny draků na lidské tvory - nu, tedy na jim podobné. Pokud se v takovém stavu drak nacházel často a dlouho, začaly se po něm sápat lidské emoce a pocity. Zkrátka ho začínala ovládat lidská stránka této, dejme tomu, schránky. Vášeň, náklonnost - láska. Nic z toho draci neznali - o to více na ně vše působilo. Na některé až přespříliš...
  Dalším skvělým nápadem byla tzv. Zahrada příšerek hlavní hrdinky - Serafíny. Do ní se musela ponořit pokaždé, když se chystala ke spánku. Rozumějte, byl to svět uvnitř její mysli. Nu, dobrá - co v něm dělala? Když jsem psal, že musela, myslel jsem to doslova. Pokud by tak neučinila, nevěstilo by to nic dobrého. Proto tedy prováděla každý den jistou očistku - procházela se po okolí a navštívila každou z bytostí. Některé byly rozverné a bujaré, jiné zase v naprostém poklidu a tichosti. Já osobně jsem onu Zahradu moc v lásce neměl - ano, nápad skvělý a originální, ale nic pro mě.
  Dobře, jsem pro, abychom si pověděli něco k ději - ať jsou všichni v obraze.

  Jak to tak bývá, slabší se obávají silnějších. Někdy však ti, co si myslí, že jsou slabšími, ve skutečnosti jsou těmi silnějšími. Draci a lidé jsou toho příkladem. Obávají se navzájem sami sebe - jeden ze způsobu, jak tento problém vyřešit, je smlouva - dohoda - ustanovení. Možná se ptáte, v čem lidé mohou předčit mocné a zkázonosné draky. Odpověď je jednoduchá - v počtu. Ano, lidé se dokáží množit velmi snadno, rychle a efektivně. Narážku na tento fakt měl jeden trpaslík z příběhu o zaklínači (Sága o zaklínači - Krev elfů). Nu, já ji zde prostě musím vložit, promiňte;
  

   „Aha… Ale teď… Teď je přeci lidí mnohem více než… Než vás.“
  „Poněváč sa množíte jako králiky,“ zaskřípal zuby trpaslík. „Ludé by akorát trkali, s kým sa dá a kde sa dá, imrvére dokola. A ludským robám stačí posadit sa na chlapské kalhoty a hnedka jim naroste břucho… Cos tak zčervenala, hotový vlčí mák? Chtělas temu rozumět, jo nebo né? Taková je čistá pravda a históryja světa, kterému vládne ten, kdo šikovněji rozbije druhému lebku a rychleji zbúchne robu. A vám, luďom, je těžko konkurovat - v zabíjání aj j*bání.“

  Docela výstižné, nemyslíte? Avšak, vraťme se zpět. Smlouva, ano. Ani ta však ve většině případů nezajišťuje doslovný mír. Lidé v Goredu (předpokládám, že jste četli anotaci výše) žijí v obavách a strachu. V jistém ohledu to zašlo tak daleko, že se vytvořila tajná skupina, která podnikala nekalé útoky proti místním drakům (v lidské podobě) - šarvátky na ulici, nadávky, výhrůžky. Kde kdo by se v takovém případě ihned ohradil a začal by jednat. Draci však nemohli - smlouva jim zakazovala brát na sebe jejich původní podobu. Pokud by se pod návalem vzteku proměnili a třeba někoho zabili (i v sebeobraně), ihned by putovali na špalek. Ano, vím - muselo to být velmi těžké. Když k tomu přidáme i další omezení - třeba to, že draci musí odevzdat veškerý svůj nahromaděný majetek...
  Nemůžeme se tedy divit tomu, že se našli i takoví draci, kteří smlouvu neuznávali. A to byla náplň příběhu - alespoň, pokud nebereme v potaz hlavní hrdinku. Ta se však i do tohohle ponořila až po uši...
  Nu, všechno začíná tím, že za záhadných okolností zemře princ - panika, strach, podezíravost... Koho tak všichni lidé asi obviňují?

  Postavy mě moc nezaujaly. Byly jednoduché, věcné... Což koneckonců byl i příběh samotný. Ale jedná se přeci jen o fantasy pro dospívající (YA), tak bych neměl být zase až tak kritickým. Z pohledu čtrnáctiletého dítěte to může býti něco epického, napínavého, převratného v jeho začínajícím čtenářském životě... Nu, silně o tom ale pochybuji. Já bych to v takovém věku asi ani nedočetl. Začátek byl pro mě i nyní vcelku zmatený a musel jsem se ve všem zorientovat - náboženství, kultura... Říkal jsem si, kde to sakra jsem - co to je? Až po několika stranách to vše nabíralo nějaký celek a obraz.

  Ptáte se, jestli dám zelenou dalšímu dílu? Nažhavený na něj zrovna nejsem, ale když už jsem to rozečetl, tak to také dokončím. Nemyslím si, že to vše bude mít nějaký strhující závěr, který mě překvapí, ale jak už jsem psal...
  Ach, abych nezapomněl - Serafína, jakožto hlavní postava, skrývá tajemství, které je neobvyklé, možná také zvrácené... Musím také podnítit čtenářův zájem, ne?


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment
 Knihu můžete zakoupit ZDE

piatok, 3. januára 2014

Čtecí plán 2014 (knižní série)

  Ahoj všichni, rozhodl jsem se, že i já sestavím a uveřejním svůj čtecí plán pro rok 2014. Jak můžete vidět v názvu samotného příspěvku, vzal jsem v potaz jen série. Důvodem je blížící se maturita. S povinnou četbou jsem na tom bídně, ehh. Zatím jsem přečetl jen jedno dílo - R. U. R. (Karel Čapek). Pokud by někoho zajímalo, které tituly jsem si vybral, může nakouknout do sekce Povinná četba (Maturita 2015).
  Dobře, které knižní série mne zaujaly a chtěl bych si je pořídit, popř. minimálně přečíst?

Píseň ohně a ledu (George R. R. Martin)
- Hra o trůny
- Střet králů
- Bouře mečů
- Hostina pro vrány
- Tanec s draky

Sága o zaklínači (Andrzej Sapkowski)
- Poslední přání
- Meč osudu
- Krev elfů (přečteno)
- Čas opovržení
- Křest ohněm
- Věž vlaštovky
- Paní jezera

Drahokamy (Kerstin Gier)
- Rudá jako rubín
- Modrá jako safír
- Zelená jako smaragd

The Elder Scrolls Skyrim (Greg Keyes)
- Pekelné město
- Pán duší

Kronika královraha (Patrick James Rothfuss)
- Jméno větru
- Strach moudrého muže

Moonlight (Nancy Gideon)
- Čistá krev
- Pod vlivem úplňku (přečteno)
- Krvavý měsíc

Malazská Kniha padlých (Steven Erikson)
- Měsíční zahrady
- Dům mrtvých
- Vzpomínky ledu
- Dóm řetězů
- Půlnoční vlny
- Lovci kostí
- Vichr smrti
- Daň pro ohaře
- Prach snů
- Chromý bůh

  Pochybuji, že to vše stihnu přečíst, ale chtěl bych - hodně, hodně, hodně moc. Prioritou je pro mě Píseň ledu a ohně a Sága o zaklínači. Tyto dvě série mne již dlouhou dobu lákají - fantasy mám rád.
  No, uvidíme. V žádném případě tento seznam není pevný - nepochybně přibude mnoho jiných knih. Tedy, očekávám to. Své cíle moc často nedodržuji...